sítě WAN

Systém Cisco lOS podporuje mnoho protokolů sítí WAN (wide area network), které umožňují propojit lokální sítě se sítěmi LAN ve vzdálených lokalitách. Asi není potřeba zdůrazňovat, jak je v současnosti výměna informací mezi geograficky oddělenými lokalitami důležitá. Přesto by však nebylo zrovna ekonomické ani efektivní instalovat vlastní kabel a propojit všechny podnikové pobočky vlastními silami. Mnohem lepší způsob představuje pronájem stávající instalace, kterou již poskytovatelé služeb vlastní. Tím lze výrazně ušetřit.

Z toho tedy vyplývá, že v této kapitole budeme diskutovat různé typy připojení, technologií a zařízení, jež se používají v sítích WAN. Dostaneme se také k implementaci a konfiguraci protokolu HDLC (High-Level Data-Link Control), ppp (Point-to-Point Protocol), PPPoE (Point-to-Point Protocol over Ethernet), kabelového připojení, DSL a sítí Frame Relay. Kromě toho si představíme základy bezpečnostní koncepce sítí WAN, tunelování a sítí VPN.

Poznámka Do této kapitoly bychom sice jako jedno z řešení sítí WAN mohli zahrnout rozbor bezdrátových sítí, ale rozbor této problematiky naleznete v kapitole 12, která je plná podrobností o bezdrátových řešeních Cisco a jejich nasazení v podnikových sítích i venkovních metropolitních oblastech.

Nebudeme zde tedy analyzovat všechny typy podpory sítí WAN u zařízení Cisco - cílem této knihy je, abyste se dozvěděli vše potřebné k úspěšnému absolvování zkoušky CCNA. Zaměříme se proto na kabelové připojení, DSL, protokoly HDLC, ppp a PPPoE a sítě Frame Relay. Kapitolu uzavřeme obsáhlým úvodem do sítí VPN. Začněme však po pořádku od základů sítí WAN.

Úvod do rozlehlých sítí WAN

Jaký je tedy rozdíl mezi sítí WAN (wide area network) a lokální sítí (LAN)? Samozřejmě zde máme faktor vzdálenosti, ale bezdrátové sítě LAN (WLAN) mají v současnosti poměrně velký dosah. Co takhle šířka pásma? Opět to není rozhodující rozdíl - když si připlatíte, můžete v některých místech dostat poměrně rychlé linky. Kde tedy udělat dělicí čáru mezi oběma typy sítí? Sítě WAN se od sítí LAN liší hlavně tím, že zatímco infrastrukturu LAN obvykle vlastníte, infrastrukturu WAN si zpravidla pronajímáte od poskytovatele služeb. Po pravdě řečeno, moderní technologie zpochybňují i tuto definici, ale pro účely okruhů zkoušky Cisco se velice dobře hodí. Již jsme mluvili o datových linkách, které zpravidla vlastníte (Ethernet), ale nyní se budeme zabývat spoji, jež zpravidla nejsou majetkem vaší organizace - linky toho typu, které se obvykle pronajímají od poskytovatele služeb. Klíčem k pochopení technologií sítí WAN je znát různé používané termíny a typy připojení, pomocí nichž poskytovatelé služeb běžně propojují jednotlivé lokální sítě.

Definice pOjmů ze sítí WAN

Než se obrátíte na poskytovatele služeb s objednávkou typu služby WAN, rozhodně se vyplatí seznámit se s následujícími termíny, které poskytovatelé služeb normálně používají:

Koncové zařízení (CPE) (CPE - customer premises equipment) - vlastní odběratel služby a nachází se v jeho prostorách.

Demarkační bod - přesné místo, kde končí odpovědnost poskytovatele služeb a připojuje se koncové zařízení. Obvykle se jedná o zařízení v telekomunikační skříni, kterou vlastní a instaluje telekomunikační společnost. Zákazník odpovídá za kabelové připojení (rozšířený demarkační bod) z této skříně do koncového zařízení, což je zpravidla připojení k jednotce kanálových služeb a jednotce datových služeb (CSU/DSU) nebo rozhraní ISDN.

Místní smyčka - propojuje demarkační bod s nejbližší ústřednou.

Ústředna (CO) - tento bod spojuje síť zákazníka s přepínanou sítí poskytovatele. Je dobré vědět, že ústředna (CO - central office) se někdy označuje jako POP (point oj presence).

Placená síť (toll network) - trunková linka v rámci poskytovatele sítě WAN. Tato síť je kolekcí přepínačů a zařízení v majetku poskytovatele služeb Internetu (lSP).

Tyto termíny si rozhodně zapamatujte, protože jsou pro porozumění technologií WAN klíčové.

Typy spojení v síti WAN

Jak již pravděpodobně víte, sítě WAN mohou mít různé typy připojení. Představíme si nyní všechny typy připojení WAN, které jsou k dispozici na současném trhu. Obrázek 14. 1 znázor-

ňuje různé typy připojení WAN, pomocí kterých lze propojit sítě LAN (terminálová zařízení - DTE) přes síť komunikačních zařízení - DCE.

Následuje seznam s vysvětlením různých typů připojení WAN:

Pronajaté linky - obvykle se označují jako připojení point-to-point nebo vyhrazené připojení. Pronajatá linka je předem ustavená komunikační trasa WAN, která směřuje od jednoho koncového zařízení přes přepínač komunikačního zařízení a poté ke koncovému zařízení ve vzdálené lokalitě. Koncové zařízení umožňuje sítím DTE kdykoli komunikovat bez jakýchkoli komplikovaných procedur, kterými je někdy nutné uvozovat přenos dat. Máte-li dostatek finančních prostředků, je tato varianta nejlepší, protože využívá synchronní sériové linky do rychlosti 45 Mb/s. U pronajatých linek se často používá zapouzdření HDLC a PPP, které si podrobně projdeme.

Přepínání okruhů - když zaslechnete termín přepínání okruhů (circuit switching), představte si telefonický hovor. Velkou výhodu představuje cena - platíte pouze za čas, kdy spojení skutečně využíváte. Před ustavením spojení mezi koncovými body nelze přenášet žádná data. Přepínání okruhů používá telefonní modemy nebo ISDN a slouží k datovým přenosům s malou šířkou pásma. Určitě vás napadá: "Modemy? Opravdu se mluví o modemech? Nejsou tato zařízení dnes už jen v muzeích"? Se všemi bezdrátovými technologiemi, které jsou dneska dostupné, kdo by ještě zůstával u modemů? Pravda je taková, že někteří uživatelé mají stále funkční linku ISDN (a někdo jistě sem tam používá analogový modem). Přepínání okruhů lze však použít i v některých novějších technologiích WAN.

Přepínání paketů - tato metoda přepínání v sítích WAN dovoluje sdílet šířku pásma s jinými firmami a tím ušetřit. Přepínání paketů (packet switching) lze přirovnat k síti, jejíž návrh připomíná pronajatou linku, ale účtuje spíše jako síť s přepínáním okruhů. Nižší náklady však pokaždé nejsou lepší - tato konfigurace má zásadní nevýhodu: potřebujete-li přenášet data trvale, měli byste na tuto možnost zapomenout. Místo toho si pořiďte pronajatou linku. Přepínání paketů se vyplatí jen v případě, že přenášíte data ve shlucích - nikoli trvale. Frame Relay a X.25 jsou technologie přepínání paketů s rychlostmi v rozsahu od 56 kb/s až do rychlosti linky T3 (45 Mb/s).

Poznámka Technologie MPLS (MultiProtocol Label Switching) využívá kombinaci přepínání okruhů a přepínání paketů, ale přesahuje rozsah této knihy. Přesto lze však doporučit, abyste se po absolvování zkoušky CCNA na technologii MPLS podívali. Proto se o ní krátce zmíníme.

Podpora sítí WAN

Společnost Cisco v praxi u svých sériových rozhraní podporuje protokoly HDLC, PPP a Frame Relay, což si můžete ověřit příkazem encapsu 1 a t i o n ? z libovolného sériového rozhraní (výstup se může lišit v závislosti na provozované verzi systému lOS):

Uvědomte si, že pokud by byl směrovač vybaven jinými typy rozhraní, zobrazily by se jiné možnosti zapouzdření, jako např. ISDN či ADSL. Pamatujte si také, že nelze konfigurovat zapouzdření Ethernet nebo Token Ring na sériovém rozhraní. Dále si definujeme v současnosti nejčastěji používané protokoly WAN: Frame Relay, ISDN, LAPB, LAPD, HDLC, PPP, PPPoE, kabelové připojení, DSL, MPLS a ATM. Pro vaši informaci, jediné protokoly sítě WAN, které jsou na sériovém rozhraní obvykle nakonfigurovány, jsou HDLC, PPP a Frame Relay. Nikde však není psáno, že bychom se u připojení WAN museli omezit jen na sériová rozhraní.

Poznámka Zbytek kapitoly bude věnován podrobnému výkladu o fungování kabelového připojení, DSL a základních protokolů sítí WAN. Kromě toho zde naleznete příslušné postupy konfigurace směrovačů Cisco. Vzhledem k jejich praktickému významu, ačkoli přesahují rámec posledních okruhů zkoušky CCNA, se budeme v této další sekci krátce zabývat i technologiemi ISDN, LAPB, LAPD, MPLS a ATM. Pokud se některé z těchto témat objeví v okruzích zkoušky, nemusíte se obávat. Aktualizované ínformace íhned naleznete na webu www . l a mml e . c om.

Frame Relay - je technologie přepínání paketů, která se objevila začátkem 90. let a jež poskytuje výkonnou specifikaci linkové a fyzické vrstvy. Do značné míry se jedná o následníka technologie X.25, s tou výjimkou, že odpadá většina metod sítí X.25 ke kompenzaci fyzických chyb. Výhoda sítě Frame Relay spočívá v tom, že může být ekonomičtější než linky typu point-to-point. Obvykle navíc funguje s rychlostmi 64 kb/s až 45 Mb/s (T3). Dalším kladem této sítě jsou funkce pro dynamickou alokaci šířky pásma a kontrolu zahlcení.

ISDN (Integrated Services Digital Network) - sada digitálních služeb, které přenášejí hlas a data pomocí stávajících telefonních linek. ISDN nabízí cenově výhodné řešení pro vzdálené uživatele, kteří vyžadují rychlejší připojení než pomocí analogových vytáčených linek. Představuje také dobrou volbu jako záložní linka pro jiné typy linek, jako jsou spojení Frame Relay či Tl.

LAPB (Link Access Procedure, Balanced) - byl vytvořen jako spojovaný protokol na linkové vrstvě pro použití v sítích X.25, ale lze jej uplatnit i jako jednoduchý transportní protokol na linkové vrstvě. Nevýhodou protokolu LAPB je jeho sklon ke značnému nárůstu režie, protože má přísné časové limity a postupy řízení toku.

LAPD (Link Access Procedure, D-Channel) - používá se u připojení ISDN na linkové vrstvě (vrstva 2) jako protokol pro kanál D (signalizační kanál). LAPD byl odvozen od protokolu LAPB (Link Access Procedure, Balanced) a jeho návrh zajišťuje zejména signalizační požadavky základního přístupu ISDN.

HDLe - protokol HDLC (High-Level Data-Link Control) byl odvozen od protokolu SDLC (Synchronous Data Link Control), který vyvinula společnost IBM jako protokol linkové vrstvy. Protokol HDLC funguje na linkové vrstvě a v porovnání s protokolem LAPB způsobuje velmi malou režii.

Jeho účelem nebylo zapouzdřit více protokolů síťové vrstvy v rámci jedné linky - hlavička protokolu HDLC neobsahuje žádnou identifikaci typu protokolu, který se v rámci zapouzdření HDLC přenáší. Vzhledem k tomu má každý dodavatel používající protokol HDLC svůj vlastní způsob identifikace protokolu síťové vrstvy. To znamená, že jednotlivé implementace protokolu HDLC jsou vázány na konkrétní zařízení.

ppp - protokol PPP (Point-to-Point Protocol) je velmi známý protokol, který slouží jako oborový standard. Všechny víceprotokolové verze protokolu HDLC jsou proprietární, takže lze propojení typu point-to-point mezi zařízeními různých dodavatelů vytvořit pomocí protokolu PPP. Tento protokol pomocí pole Network Control Protocol v hlavičce linkové vrstvy identifikuje protokol síťové vrstvy a umožňuje provozovat autentizaci a vícelinková připojení přes asynchronní i synchronní linky.

PPPoE (Point-to-Point Protocol over Ethernet) - zapouzdřuje rámce protokolu PPP do rámců Ethernet a obvykle se využívá spolu se službami ADSL. Poskytuje mnoho známých funkcí protokolu PPP typu autentizace, šifrování a komprese. Nevýhodou však je, že má menší maximální hodnotu MTU (maximum transmission unit) než standardní Ethernet. Není-li firewall správně nakonfigurován, může tento nenápadný atribut způsobit hodně potíží.

Protokol PPPoE je i nadále poměrně populární v USA. Jeho hlavní význam spočívá v tom, že přidává přímé připojení k rozhraním Ethernet a zároveň poskytuje podporu DSL. Často jej používají mnozí hostitelé u sdíleného rozhraní Ethernet k otevření relací PPP k různým umístěním prostřednictvím alespoň jednoho přemosťovacího modemu.

Kabelové modemy - v moderní síti HFC je obvykle 500 až 2 000 aktivních odběratelů dat připojeno k určitému segmentu kabelové sítě a všichni sdílejí šířku pásma v obou směrech. (Hybrid fibre-coaxial neboli HFC je termín používaný v oboru telekomunikací. Označuje síť, která zajišťuje širokopásmové připojení a zahrnuje optická vlákna i koaxiální kabel.) Skutečná šířka pásma internetové služby pomocí přípOjky kabelové televize (CATV) může být až 27 Mb/s pro stahování směrem k odběrateli a asi 2,5 Mb/s opačným směrem. Uživatelé mají obvykle k dispozici přístupovou rychlost 256 kb/s až 6 Mb/s. Přenosová rychlost dat značně kolísá v závislosti na poskytovateli.

DSL - pomocí technologie DSL (digital subscriber line) poskytují tradiční telefonní společnosti pokročilé služby (vysokorychlostní přenos dat a někdy i videa) po kroucených telefonních dvoulinkách z měděného drátu. Obvykle má nižší kapacitu pro přenos dat než sítě HFC a přenosové rychlosti mohou být omezeny délkou a kvalitou vodičů. DSL není kompletní řešení mezi koncovými body, ale spíše přenosová technologie na fyzické vrstvě, podobně jako vytáčené, kabelové nebo bezdrátové připojení. Připojení DSL se zavádějí na posledním úseku místní telefonní sítě - v místní smyčce. Připojení je zřízeno mezi dvojicí modemů na obou koncích měděného drátu, který vede od koncového zařízení zákazníka (CPE) do zařízení DSLAM (Digital Subscriber Line Access Multiplexer). Zařízení DSLAM je umístěno v ústředně poskytovatele a soustřeďuje připojení od více odběratelů DSL.

MPLS (MultiProtocol Label Switching) - mechanismus přenosu dat, jenž emuluje některé vlastnosti sítě s přepínáním okruhů v síti s přepínáním paketů. MPLS je mechanismus přepínání, který nastavuje paketům značky (čísla) a poté pomocí těchto značek pakety předává. Značky se přiřazují na hranici MPLS sítě a předávání v síti MPLS probíhá výhradně na základě značek. Značky obvykle odpovídají cestě k cílové adrese vrstvy 3 (což odpovídá směrování IP založenému na cílových umístěních). Mechanismus MPLS vznikl proto, aby umožnil předávat jiné protokoly než TCP/IP. Vzhledem k tomu probíhá přepínání značek v rámci sítě stejně bez ohledu na protokol vrstvy 3. Ve větších sítích mohou v důsledku značkování MPLS vyhledávat směrování pouze hraniční směrovače. Všechny směrovače v jádru sítě předávají pakety podle jejich značek, což urychluje předávání paketů po síti poskytovatele služeb. (Většina společností nyní nahrazuje své sítě Frame Relay sítěmi s mechanismem MPLS).

ATM (Asynchronous Transfer Mode) - vznikl s ohledem na časově citlivý provoz a poskytuje souběžný přenos hlasu, videa a dat. ATM používá místo paketů buňky, které mají pevnou délku 53 bajtů. Může také pracovat s isochronním taktováním (externím taktováním), které urychluje přenos dat. Pokud v současnosti používáte síť Frame Relay, obvykle se jedná o Frame Relay nad ATM.

Kabelové modemy a linky OSL

Než se pustíme do rozboru sériových zapouzdřených připojení používaných u směrovačů Cisco (HDLC, PPP a Frame Relay), budeme se zabývat kabelovými modemy a linkami DSL (včetně ADSL a PPPoE), které představují řešení pro připojení k sítím WAN. Lépe tak porozumíte rozdílům mezi síťovými připojeními pomocí technologie DSL a kabelových modemů. Služby DSL a kabelového Internetu mají hodně společného, ale přesto zde existují určité základní a klíčové rozdíly, které je potřeba si uvědomit:

Rychlost - většina uživatelů by řekla, že kabelový Internet je rychlejší než Internet pomocí DSL, ale v praxi kabelové přípOjky rychlostní závod vždy nevyhrávají.

Zabezpečení - DSL a kabelové připojení jsou založeny na různých modelech zabezpečení sítě a do nedávna v tomto ohledu kabelové připojení zaostávalo. Nyní je však situace vyrovnaná a obě technologie poskytují odpovídající bezpečnost, která splňuje požadavky většiny uživatelů. Termín "odpovídající" znamená, že obě alternativy jsou i nadále spojeny s velmi reálnými bezpečnostními riziky, ať už poskytovatelé služeb Internetu tvrdí cokoli!

Obliba - kabelový Internet je v USA rozhodně v popředí zájmu, ale připojení DSL se na něj začíná dotahovat.

Spokojenost zákazníků - zde platí opak - v USA vítězí DSL. Na druhou stranu asi málokdo je se svým poskytovatelem kompletně spokojen.

Obrázek 14.2 znázorňuje způsob, jakým lze ukončit připojení z modemu přímo v počítači nebo ve směrovači. Směrovač obvykle na daném rozhraní provozuje službu DHCP a také PPPoE. Vysokorychlostní internetové služby typu DSL i kabelového připojení jsou po celém světě k dispozici milionům domácností i firem, ale v některých oblastech je dostupná jen jedna technologie (někdy žádná z nich).

Určité rozdíly mezi linkami DSL a kabelovými modemy překvapivě nijak nesouvisejí se samotnými technologiemi, ale způsobují je konkrétní poskytovatelé služeb Internetu. I když se ostatní vlastnosti mohou shodovat, v závislosti na poskytovateli se značně liší parametry typu ceny, spolehlivosti a kvality podpory zákazníků při instalaci i provozu.

Kabelové modemy

Uveďme si několik termínů souvisejících s kabelovými sítěmi:

Headend - zde se přijímají, zpracovávají a formátují všechny kabelové signály. Signály se poté z bodu headend přenášejí po distribuční síti.

Distribuční síť - jedná se o relativně malé obslužné oblasti, které obvykle zahrnují 1 00 až 2 000 zákazníků. Jejich architektura je obvykle smíšená, s optickými vlákny i koaxiálními kabely neboli typu HFC. Optická vlákna přitom tvoří trunkovou část distribuční sítě. Optické vlákno tvoří zároveň připojení k bodu headend a optickému uzlu, který mění světlo na radiofrekvenční (RF) signály, jež se pak distribuují po koaxiálním kabelu v konkrétní obsluhované oblasti.

DOCSIS (data over cable service interface specification) - všechny kabelové modemy a podobná zařízení musí odpovídat tomuto standardu.

Obrázek 14.3 znázorňuje, kde se nacházejí různé typy sítí, a jak se právě uvedené termíny používají v síťových diagramech. Problém spočívá v tom, že poskytovatelé služeb Internetu často používají síť z optických vláken, která vychází z hlavního bodu headend kabelového operátora, někdy až do regionálních bodů headend, až do rozbočovače v lokalitě. Zde se nachází uzel optického vlákna, který obsluhuje různý počet domácností: od 25 až po 2 000 nebo více. (Všechny linky mají problémy, opravdu jsme si na kabelové připojení nezasedli.)

A je třeba myslet i na další komplikaci: Máte-li kabelové připojení, otevřete ve svém počítači okno příkazového řádku a zadejte příkaz i pconfi g, abyste zjistili svou masku podsítě.

Pravděpodobně se jedná a adresu třídy B typu /20 nebo /2 1. Jak již víte, znamená to 4 094 nebo 2 046 hostitelů pro jedno připojení ke kabelové síti. To není příliš dobrá zpráva. Termínem "kabelové připojení" v praxi míníme přenos pomocí koaxiálního kabelu. Kabelová televize nyní slouží jako ekonomický způsob šíření vysílání jeho odběratelům. Kabelové připojení dokáže přenášet hlas i data spolu s analogovým i digitálním videem, aniž by to předplatitele zruinovalo.

Průměrné kabelové připojení poskytuje maximální rychlost pro stahování 2 Mb/s. Pamatujte, že tuto šířku pásma musíte sdílet se všemi ostatními odběrateli. A jako by to nestačilo, je potřeba zohlednit i další faktory, jako jsou přetížené webové servery a staré známé zahlcení sítě. Sousedé, kteří si kontrolují poštu, však velký problém nepředstavují. Kde je tedy zakopaný pes? Pokud hrajete hry online, asi jste si již všimli delšího zpoždění v době špičkového zatížení sítě (což může být otázka virtuálního života a smrti!). Pokud někdo v sousedství odesílá velký objem dat (např. celou sérii nelegálních filmů Star Wars), může tím celé připojení prakticky zablokovat a zpomalit všem ostatním i pouhé prohlížení webu. Přístup kabelovým modemem může být rychlejší nebo snazší na instalaci než linky DSL, ale také nemusí. Parametry kolísají v závislosti na lokalitě a mnoha dalších faktorech. Obvykle je však dostupnější a mírně levnější, takže v závodě o prsa vyhrává. Nicméně, žádné obavy: není-li ve vaší čtvrti k dispozici kabelová síť, je linka DSL také dobrá - cokoli je lepší než vytáčené připojení!

Linky OSL (Digital Subscriber Line)

Na druhé místo podle obliby u zákazníků se řadí technologie DSL (digital subscriber line), které poskytuje vysokorychlostní přenosy dat prostřednictvím běžných měděných telefonních drátů. Technologie DSL vyžaduje telefonní linku, DSL modem (často je součástí nabízené služby), kartu Ethernet nebo směrovač s připojením Ethernet a společnost, která poskytuje službu v konkrétní lokalitě. Akronym DSL původně znamenal "digital subscriber loop", ale nyní se jeho význam posunul na "digital subscriber line". PřípOjky DSL patří do dvou kategorií v závislosti na poměru rychlostí k uživateli a od uživatele:

Symetrické DSL - rychlost připojení k uživateli a od uživatele je stejná, tj. připojení je symetrické.

Asymetrické DSL - data se mezi oběma konci sítě přenášejí odlišnými rychlostmi - rychlost k uživateli je obvykle vyšší.

Obrázek 14.4 znázorňuje typického domácího uživatele s přípojkou xDSL, což je technologie peřnosu dat po měděných dvoulinkách. Termín xDSL zahrnuje několik variant DSL, jako např. ADSL, HDSL (high-bit-rate DSL), RADSL (Rate Adaptive DSL), SDSL (Synchronous DSL), mSL (ISDN DSL) a VDSL (veryhigh-data-rate DSL)

Varianty DSL, které nepoužívají pásmo hlasových frekvencí (např. ADSL a VDSL), umožňují po linkách DSL přenášet datové i hlasové signály souběžně. Jiné metody (např. SDSL a mSL), které zabírají celý frekvenční rozsah, dovolují přenášet pouze data. Datová služba, kterou připojení DSL poskytuje, je mimochodem neustále aktivní. Rychlost služby DSL někdy závisí na vzdálenosti od ústředny - čím blíže, tím rychleji. Pokud jste dostatečně blízko, můžete v praxi dosáhnout rychlosti až kolem 6, 1 Mb/s!

ADSL

ADSL podporuje současný přenos hlasu a dat, ale jeho návrh poskytuje větší šířku pásma pro přenos k uživateli než naopak. Tato konfigurace je totiž výhodná pro domácí uživatele, kteří obvykle potřebují vyšší šířku pásma pro stahování dat typu videa, filmů a hudby, hraní her online, prohlížení webu a načítání e-mailů, které mohou obsahovat značně velké přílohy. ADSL poskytuje rychlost pro stahování od 256 kb/s do 8 Mb/s, ale data směřující od uživatele proudí rychlostí nejvýše kolem 1 Mb/s. Telefonní operátor poskytuje kanál pro analogové přenosy hlasu, které je možné bez problémů přenášet současně s daty ADSL po stejné kroucené telefonní dvoulince. V praxi se v závislosti na typu ADSL obvykle využívá stejné vedení nikoli pro dva, ale dokonce tři informační kanály. Proto lze používat telefonní linku a připojení ADSL zároveň a jednotlivé služby se vzájemně neovlivňují.

ATM je protokol linkové vrstvy, který se obvykle používá na připojení OSL vrstvy 1 od koncového zařízení, jež je zakončeno v tzv. zařízení OSLAM, což je přepínač ATM, který obsahuje karty rozhraní OSL, neboli ATU-C. Jakmile přípOjka AOSL dosáhne svého cíle u zařízení OSLAM, data přejdou po síti ATM do tzv. agregačního směrovače. Jedná se o zařízení vrstvy 3, kde poté vyprší platnost připojení IP odběratele. Nyní již víte, jak důležité je zapouzdření. Jak jste tedy již asi uhodli, je nezbytné pro všechny pakety IP přenášené po připojení ATM a OSL. Zapouzdření se realizuje jedním ze tří způsobů v závislosti na typu rozhraní a přepínači poskytovatele služby:

PPPoE - tuto metodu podrobněji rozebereme v další sekci.

Směrování RFC1483 - standard RFC1 483 popisuje dvě různé metody přenosu nespojovaného síťového provozu přes síť ATM: směrované protokoly a přemostěné protokoly.

PPPoA (Point-to-Point Protocol) over ATM - umožňuje zapouzdřit rámce protokolu PPP do paketů ATM AAL5 (ATM Adaptation Layer 5). Obvykle se využívá u kabelových modemů a služeb typu OSL a AOSL a nabízí běžné funkce protokolu PPP jako autentizaci, šifrování a kompresi. V praxi má menší režii než protokol PPPoE.