Gigabit Ethernet

Gigabit Ethernet (GbE nebo 1 GigE) je termín používaný pro popis různých technologií používaných k implementaci standardu Ethernet pro rychlost přenosu dat nad jeden gigabit za sekundu (1 miliarda bitů za sekundu). Jako první ho definovaly standardy IEEE 802.3z a 802.3ab. Technologie využívá pro přenos dat kroucenou dvojlinku nebo optické vlákno.

Historie

Díky výzkumu společnosti Xerox Corporation v sedmdesátých letech dvacátého století se Ethernet stal nejvyužívanějším protokolem fyzické vrstvy referenčního modelu ISO/OSI. Rychlost tradičního Ethernetu byla 10 Mbit/s, Fast Ethernetu byla 100 Mbit/s, Gigabit Ethernet však pracuje s rychlostí nad 1000 Mbit/s. Počáteční standard pro GbE byla vyvinut v IEEE v červnu 1998 jako IEEE 802.3z, který je často nahrazen názvem 1000BASE-X, popř. dalšími verzemi jako -CX, -SX, -LX, nebo (nestandardně) -ZX.

IEEE 802.3ab, ratifikovaný v roce 1999, definuje standardní Gigabit Ethernet vedený přes UTP kabel kategorie 5 nebo 6, a stal se známý jako 1000BASE-T. Ratifikace 802.3ab umožňuje propojení s kabelem kategorie 5 a připojit se do stávající síťové infrastruktury.

Zpočátku byl Gigabitový Ethernet využíván pouze v oblasti vysoce výkonných síťových připojení (např. univerzitní sítě). V roce 2000 se začaly prodávat Power Mac G4 a PowerBook G4, které byly první masově vyráběné počítače, které podporují standard 1000BASE-T.^[1] V roce 2015 mají rozhraní Fast Ethernet pouze levnější počítače; velká část běžně prodávaných počítačů má rozhraní Gigabitového Ethernetu, u serverů je standardem 10 Gbit Ethernet.

Přenosová média