CCNA ^{Podle knihy VÝUKOVÝ PRŮVODCE Přípravou NA ZKOUŠKU 640-802}

Tvorba podsítí, masky podsítí s proměnnou délkou (VLSM) a řešení problémů v TCP/IP - Tvorba podsítí

Základy tvorby podsítí

Správný překlad "vypnutí" a "zapnutí" bitu:

            Vypnutí bitu = nastaven í bitu na O.

            Zapnutí bitu = nastavení bitu na 1.

V dalším textu nejsou tyto výrazy opraveny.

V kapitole 2 jste se dozvěděli, jak definovat a najít platné rozsahy hostitelů v sítích třídy A, BaC pomocí vypnutí a následného zapnutí všech hostitelských bitů. Tato metoda je velmi dobrá, ale má jeden háček: Definujete pouze jedinou síť. Jak postupovat, pokud byste vycházeli z jedné síťové adresy a chtěli pomocí ní vytvořit šest sítí? Museli byste použít metodu zvanou tvorba podsítí (subnetting). Tento postup totiž umožňuje vzít jednu velkou síť a rozdělit ji na sadu menších sítí.

Ve prospěch podsítí mluví mnoho důvodů, včetně těchto výhod:

Omezení síťového provozu: Všichni oceňujeme menší provoz, ať už jakéhokoli typu. Počítačové sítě nejsou výjimkou. Bez spolehlivých směrovačů by přenos paketů dokázal ochromit celou síť tak, že by se provoz téměř zastavil. Díky směrovačům je většina provozu omezena na lokální síť. Přes směrovače projdou pouze pakety, které jsou určeny jiným sítím. Směrovače vytvářejí všesměrové domény. Čím více všesměrových domén vytvoříte, tím menší budou a tím více omeZÍte síťový provoz ve všech síťových segmentech.

Optimalizovaný výkon sítě: Tato výhoda vyplývá ze snížení objemu síťového provozu.

Zjednodušená správa: Síťové problémy lze snáze identifikovat a izolovat ve skupině malých propojených sítí, než v rámci jediné gigantické sítě.

Snazší překlenutí velkých geografických vzdáleností: Spoje WAN jsou výrazně pomalejší a také dražší než spoje LAN. Jediná velká síť, která přesahuje velké vzdálenosti, proto může způsobovat problémy ve všech výše zmíněných aspektech. Díky spojení více menších sítí se zvyšuje efektivita celého systému.

V následujících sekcích přejdeme k tvorbě podsítí na základě síťové adresy. Jedná se o zajímavé téma, takže směle do toho.

Příkaz IP subnet-zero

Příkaz IP subnet - zero není nový, ale v minulosti se neobjevoval ve školicích materiálech Cisco ani v okruzích zkoušek. To se však již změnilo. Tento příkaz umožňuje použít první a poslední podsíť v návrhu sítě. Maska 192 třídy C například poskytuje podsítě 64 a 1 28 (podrobněji je rozebereme dále v této kapitole). Pomocí příkazu ip s ubnet - zero však nyní můžete použít podsítě O, 64, 1 28 a 192. Pro každou použitou masku podsítě tím ZÍskáte dvě další podsítě. K rozhraní příkazového řádku (CLI) se sice dostaneme až v další kapitole, "Systém Cisco lOS (lnternetwork Operating System) a nástroj SDM (Security Device Manager)", ale již nyní byste se měli seznámit s tímto příkazem:

PIRl#sh running - config

Building configurati on ... Current configurati on : 827 bytes

!

hostn ame P o dlRl

!

ip s u bnet - z ero

!

Z výstupu je patrné, že v tomto směrovači je příkaz i p s ubnet - zero zadán. Společnost Cisco tento příkaz standardně povoluje od verze 1 2.x svého systému Cisco lOS.

Poznámka Při přípravě na zkoušky Cisco si nezapomeňte velmi pečlivě přečíst, zda společnost Cisco náhodou nepožaduje, abyste příkaz i p s u bnet - zer o nepoužili. V některých případech se s tímto požadavkem můžete setkat.

Jak vytvářet podsítě

Chcete-li vytvořit podsíť, musíte vzít bity z hostitelské části IP adresy a rezervovat je pro definici adresy podsítě. To znamená, že bude méně bitů pro hostitele. Čím více podsítí, tím méně bitů je tedy dostupných k definování hostitelů. Dále v této kapitole se dozvíte, jak vytvořit podsítě počínaje adresami třídy C. Než se však pustíte do vlastní implementace podsítí, měli byste upřesnit své aktuální požadavky a naplánovat také budoucí rozvoj.

Poznámka Než přejdeme k návrhu a vytváření masek podsítí, měli byste vědět, že v této první sekci se budeme zabývat třídním směrováním. To znamená, že všíchni hostitelé (všechny uzly) v síti pracují s přesně stejnou maskou podsítě. Až se pustíme do masek podsítí s proměnnou délkou (VLSM), rozebereme beztřídní směrováni. V tomto případě m ůže každý sítový segment používat odlišnou masku podsítě.

Při vytváření podsítě postupujte takto:

1. Určete počet požadovaných síťových ID: O Jedno pro každou podsíť O Jedno pro každé připojení sítě WAN 2. Určete počet požadovaných hostitelských ID v jedné podsíti: O Jedno pro každého hostitele TCP/IP O Jedno pro každé rozhraní směrovače 3. Na základě výše uvedených požadavků vytvořte: O Jednu masku podsítě pro celou síť O Jedinečné ID podsítě pro každý fyzický segment O Rozsah hostitelských ID pro každou podsíť

Seznámení s mocninami čísla 2

Při tvorbě podsítí IP je důležíté rozumět mocninám čísla 2 a pamatovat si je. U mocnin čisla 2 platí obecné pravidlo: vidíte-Ii číslo, které má vpravo nahoře zapsánu menší číslici (označuje se jako exponent), znamená to, že je potřeba dané číslo vynásobít sebou samým tolikrát, jak určuje příslušný exponent. Například 23 je 2 x 2 x 2, což se rovná 8. Následuje seznam mocnin čísla 2, který byste si měli osvojit:

2¹ = 2 2² = 4 2³ = 8 2⁴ = 16 2⁵ = 32 2⁶ = 64 2⁷ = 128 2⁸ = 256 2⁹ = 512 2¹⁰ = 1 024 2¹¹ = 2 048 2¹² = 4 096 2¹³ = 8 192 2¹⁴ = 16 384

Než se začnete stresovat tím, že sí musíte pamatovat tolik hodnot, uvědomte si, že je sice výhodné tato čísla znát, ale není to absolutně nutné. uveďme si malý trik pro práci s mocninami dvojky: Každá následná mocnina je dvojnásobkem předchozí. Pokud například potřebujete zjistit hodnotu 29, stačí pouze znát, že 28 = 2 56. Proč? Když totiž zdvojnásobíte 2 na osmou ( 2 56), dostanete 29 (neboli 512). Jestliže potřebujete hodnotu 210, stačí, když vyjdete od čísla 28 = 2 56, které vynásobíte dvěma dvakrát. Můžete také postupovat opačným směrem. Potřebujete-Ii získat například hodnotu 26, prostě dvakrát vydělíte 256 dvěma: poprVé, abyste dostali 27, a podruhé, abyste dosáhli požadovanou hodnotu 26.