Protokol RIPv1

Protokol RIP (Routing Information Protocol)

Protokol RIP (Routing Information Protocol) je typickým příkladem směrovacího protokolu s vektorem vzdáleností. Protokol RIP odesílá všem aktivním rozhraním každých 30 sekund kompletní směrovací tabulku. Protokol RIP zjišťuje nejlepší cestu do vzdálené sítě výhradně pomocí počtu přeskoků. Má však standardně nastaven maximální povolený počet přeskoků na hodnotu 1 5, takže se cíl vzdálený 16 přeskoků považuje za nedosažitelný. Protokol RIP dobře funguje v malých sítích, ale není efektivní ve velkých sítích s pomalými spoji WAN ani v sítích s velkým počtem nainstalovaných směrovačů.

Protokol RIP verze 1 používá pouze třídní směrování, což znamená, že všechna zařízení v síti musí používat stejnou masku podsítě. Tato verze protokolu RIP totiž v rámci aktualizací neodesílá informace o masce podsítě. Protokol RIP verze 2 poskytuje funkci, která se označuje jako směrování podle prefixu (prefix routing) a odesílá s aktualizacemi tras i údaje o masce podsítě. Tato funkce se nazývá beztřídní směrování. V následujících sekcích si vysvětlíme časovače RIP a poté konfiguraci tohoto protokolu.

Časovače RIP

Protokol RIP reguluje svůj výkon pomocí čtyř různých typů časovačů:

Časovač aktualizace trasy - nastaví interval (typicky 30 sekund) mezi pravidelnými aktualizacemi tras, kdy směrovač odesílá všem svým sousedům úplnou kopii své směrovací tabulky.

Časovač neplatné trasy - určuje časový interval, který musí uplynout (180 sekund) dříve, než směrovač rozhodne o neplatnosti trasy. Tento závěr přijme za předpokladu, že během daného období nepřijme žádnou aktualizaci příslušné trasy. V tomto případě směrovač odešle všem svým sousedům aktualizace se zprávou, že trasa není platná.

Časovač odstavení - nastaví časový interval, během něhož jsou potlačeny informace o směrování. Trasy se dostanou do odstaveného stavu po přijetí aktualizačního paketu s informací, že trasa není dosažitelná. Tento stav trvá, dokud není přijat aktualizační paket s lepší metrikou, nebo dokud nevyprší časový limit časovače odstavení. Výchozí hodnota je 180 sekund.

Časovač vymazání trasy - nastaví čas, který uplyne mezi označením trasy jako neplatné a jejím odebráním ze směrovací tabulky (240 sekund) . Před odebráním z tabulky oznámí směrovač připravované zrušení trasy svým sousedům. Hodnota časovače neplatné trasy musí být menší než v případě časovače vymazání trasy. Směrovač tak získá dostatek času, aby své sousedy informoval o neplatné trase dříve, než aktualizuje lokální směrovací tabulku.

Corp

Protokol RIP má administrativní vzdálenost 1 20. Statické trasy mají standardně administrativní vzdálenost l. Vzhledem k tomu, že jsou statické trasy aktuálně nastaveny, informace protokolu RIP by se do směrovacích tabulek normálně nerozšířily. Protože jsme však na konec každé položky statické trasy doplnili hodnotu 1 50 nebo 151, je vše v pořádku. Směrovací protokol RIP lze přidat pomocí příkazu router ri p a příkazu network. Příkaz network směrovacímu protokolu sděluje, kterou třídní síť má zveřejňovat. Konfigurace směrovače Corp svědčí o tom, že je to velmi snadné:

To je vše. Ještě dva či tři příkazy a jsme hotovi. Je zřejmé, že oproti statickým trasám je úkol konfigurace nyní mnohem snazší. Pamatujte však na to, že dynamické směrování více zatěžuje procesor směrovače a šířku pásma. Všimněte si, že neuvádíme podsítě, pouze třídní síťovou adresu (všechny bity podsítě a hostitelské bity vypnuté!). Za vyhledání podsítí a naplnění směrovacích tabulek odpovídá směrovací protokol. Vzhledem k tomu, že žádné sousední směrovače s protokolem RIP nepracují, nejsou zatím ve směrovací tabulce zobrazeny žádné trasy RIP.

Poznámka

Pamatujte, že protokol RIP používá při konfiguraci síťové adresy třídní adresování. Všechny maSky podsítě u všech zařízení v síti musí být proto stejné (což se nazývá třídní směrování). Na vysvětlenou: řekněme, že se používá síťová adresa třídy B 172.1 6.0.0/24 s podsítěmi 172.1 6.10.0, 172.1 6.20.0 a 172.1 6.30.0. V tomto případě stačí zadat třídni síťovou adresu 172.1 6.0.0 a protokol RIP vyhledá podsítě a umistí je do směrovaci tabulky

Pusťme se do konfigurace směrovače Rl:

To bylo docela jednoduché. Nyní můžeme tuto směrovací tabulku analyzovat. Protože již existuje jedno partnerské zařízení protokolu RIP, které si s tímto směrovačem vyměňuje směrovací tabulky, zobrazují se sítě RIP pocházející ze směrovače Corp. (Všechny ostatní trasy jsou i nadále uvedeny jako statické.) Protokol RIP také nalezl připojení ke směrovači Corp a zajistí pro ně vyrovnávání zátěže.

Nastavme nyní protokol RIP u směrovače R2:

Jak přidáváme partnerská zařízení, roste počet symbolů R ve směrovací tabulce! Ve směrovací tabulce jsou stále všechny trasy a některé z nich jsou i nadále statické. Zbývají ještě dva směrovače.

Nyní nás čeká konfigurace protokolu RIP u směrovače R3. Jak je u tohoto zařízení tradicí, použijeme nástroj SDM. Na obrazovce směrování klepneme vpravo od položky Dynamic Routing na tlačítko Edit. Poté můžeme konfigurovat protokol RIP a číslo sítě. Dále klepneme na rozhraní, ze kterých nechceme všesměrová vysílání protokolu RIP odesílat. Rozhraní, ze kterých se budou všesměrová vysílání protokolu RIP odesílat, nebudou zaškrtnuta.

871W

Následuje konfigurace RIP posledního směrovače:

Všechny trasy zobrazené ve směrovací tabulce jsou již vloženy protokolem RIP. Je důležité mít na paměti administrativní vzdálenosti a vědět, proč musíme před přidáním směrování RIP buď statické trasy odebrat, nebo jejich administrativní vzdálenost nastavit na vyšší hodnotu než 1 20, jako v našem případě.

Přímo připojené trasy mají ve výchozím nastavení administrativní vzdálenost O, statické trasy hodnotu 1 a trasy protokolu RIP hodnotu 1 20. Protokol RIP lze označit jako "protokol drbů", protože funguje podobně jako šíření novinek na střední škole. Zaslechnete-li zprávu (zveřejněná trasa), musí být tato informace bez výjimky pravdivá. A toto přirovnání docela dobře charakterizuje chování protokolu RIP v datové síti.

Kontrola směrovacích tabulek RIP

Každá směrovací tabulka by nyní měla obsahovat všechny přímo připojené trasy a také trasy vložené protokolem RIP, které pocházejí ze sousedních směrovačů. Tento výstup představuje obsah směrovací tabulky směrovače Corp:

Tento výstup nám sděluje, že směrovací tabulka obsahuje stejné položky, jako když jsme používali statické trasy. Rozdíl spočívá v symbolu R. Písmeno R znamená, že sítě byly přidány dynamicky pomocí směrovacího protokolu RIP. Údaj [ 1 2 0/1] představuje administrativní vzdálenost trasy (120) spolu s počtem přeskoků do příslušné vzdálené sítě (1). Ze směrovače Corp jsou všechny sítě vzdáleny jeden přeskok. Výjimkou je síť 10. 1.12.0, která se nachází dva přeskoky daleko.

V malé ukázkové síti tedy protokol RIP posloužil, ale není to řešení pro každou organizaci. Tato technika totiž poskytuje pouze maximálně 15 přeskoků (hodnota 16 znamená nedosažitelnost). Navíc tento protokol aktualizuje celé směrovací tabulky každých 30 sekund, což by poměrně rychle srazilo velkou datovou síť na kolena.

Nyní si ukážeme ještě jednu věc, která souvisí se směrovacími tabulkami protokolu RIP a parametry, jež se používají při zveřejňování vzdálených sítí. Všimněte si, že následující příklad směrovací tabulky obsahuje u metriky sítě 1 0. 1.3.0 hodnotu [12 O /15]. To znamená, že administrativní vzdálenost se rovná výchozí hodnotě protokolu RIP 1 20, ale počet přeskoků je 1 5. Pamatujte, že pokaždé, kdy směrovač odešle aktualizaci sousednímu směrovači, zvýší se počet přeskoků každé trasy o jednotku.

Tato konfigurace [ 1 20/ 15] je tedy opravdu nevhodná, protože další směrovač, který přijme tabulku od směrovače R3, prostě trasu do sítě 1 0. 1.3.0 zahodí. Počet přeskoků totiž dosáhne 1 6, což je neplatná hodnota.

Poznámka Jestliže směrovač přijme aktualizaci směrování, která Obsahuje trasu s vyššími náklady do sítě, jež se již v jeho směrovací tabulce nachází, bude tuto aktualizaci ignorovat.

Příklad konfigurace směrování RIP č. 2

Než přejdeme k dalším aspektům konfigurace protokolu RIP, podívejme se na obrázek 6. 16. V tomto příkladu nejdříve vyhledáme a implementujeme své podsítě a poté do směrovače doplníme konfiguraci protokolu RIP.

U této konfigurace budeme předpokládat, že směrovače Lab_B a Lab_C jsou již nastaveny a je potřeba nakonfigurovat pouze směrovač Lab_A. Použijeme ID sítě 1 92. 1 68. 1 64.0/28. Rozhraní sOjO směrovače Lab_A bude přidělena poslední IP adresa v osmé podsíti a rozhraní faO/O dostane poslední dostupnou IP adresu v druhé podsíti. Nulovou podsíť nebudeme považovat za platnou.

Pro kontrolu: jistě víte, že /28 znamená masku 255.255.255.240. Také byste měli vědět, že ve čtvrtém oktetu máme velikost bloku 1 6. Je velmi důležité, abyste to věděli. Pokud potřebujete další opakování kapitol 2 a 3, je to v pořádku. Opakování tvorby podsítí není nikdy dost.

Vzhledem k tomu, že máme blok velikosti 1 6, mají podsítě adresy 16 (pamatujte, že v tomto příkladu nezačínáme od nuly), 32, 48, 64, 80, 96, 1 1 2, 1 28, 1 44 atd. Osmá podsíť (kterou použijeme pro rozhraní s0/0) má číslo 1 28. Platný rozsah hostitelů v podsíti 1 28 leží od 1 29 do 1 42 a číslo 143 udává všesměrovou adresu podsítě 1 28. Druhá podsíť (která bude určena pro rozhraní faO/O) začíná na adrese 32. Platní hostitelé mají adresy od 33 do 46 a 47 je všesměrová adresa podsítě 32. Konfigurace směrovače Lab_A bude tedy vypadat takto:

Vyhledání podsítí a konfigurace posledního platného hostitele by neměla činit žádné potíže. Pokud váháte, vraťte se zpět ke kapitole 3. Měli byste si však všimnout zejména faktu, že ačkoli jsme ke směrovači Lab_A přidali dvě podsítě, odpovídá tomu pouze jediný síťový příkaz protokolu RIP. Často se zapomíná na to, že se konfiguruje pouze jeden příkaz třídní sítě, což znamená, že všechny hostitelské bity jsou vypnuty. To byl skutečný účel druhého příkladu konfigurace protokolu RIP - abyste si vzpomněli na adresování třídních sítí. A cvičení na tvorbu podsítí nikdy neuškodí, že?

Zastavení propagace RIP

Pravděpodobně nechcete zveřejňovat svou síť protokolu RIP do všech sítí LAN a WAN. Zveřejněním sítě RIP v Internetu přece nic nezískáte, že? Existuje několik metod, jak zastavit šíření nežádoucích aktualizací protokolu RIP v rámci sítí LAN a WAN. Nejsnazší je založena na příkazu p a s s i v e · i nt e r f a c e, který jsme si ukázali v konfiguraci směrovače R3. Tento příkaz zabraňuje odeslání všesměrového vysílání aktualizací RIP z konkrétního rozhraní. Stejné rozhraní však může i nadále aktualizace protokolu RIP přijímat. Uveďme si příklad konfigurace příkazu p a s s i ve· i nt e r f a ce ve směrovači pomocí rozhraní příkazového řádku:

Tento příkaz zastaví šíření aktualizací protokolu RIP ze sériového rozhraní O/O, ale toto rozhraní bude i nadále přijímat aktualizace protokolu. Stejného výsledku lze snadno dosáhnout i z konfigurace nástroje SDM, jak jsme si předvedli u směrovače R3.