UDP protokol
UDP (User Datagram Protocol) je jeden ze sady protokolů internetu. O protokolu UDP říkáme, že nedává záruky na datagramy, které přenáší mezi počítači v síti. Někdy je označován jako nespolehlivý, ale jde o velmi zavádějící označení. Na rozdíl od protokolu TCP totiž nezaručuje, zda se přenášený datagram neztratí, zda se nezmění pořadí doručených datagramů, nebo zda některý datagram nebude doručen vícekrát.
Protokol UDP je vhodný pro nasazení, které vyžaduje jednoduchost nebo pro aplikace pracující systémem otázka-odpověď (např. DNS, sdílení souborů v LAN). Jeho bezstavovost je užitečná pro servery, které obsluhují mnoho klientů nebo pro nasazení, kde se počítá se ztrátami datagramů a není vhodné, aby se ztrácel čas novým odesíláním (starých) nedoručených zpráv (např. VoIP, online hry).
Technický přehled
UDP protokol je protokol transportní vrstvy orientovaný na
zprávy a je zdokumentovaný v IETF RFC
V sadě protokolů Internetu poskytuje UDP velmi jednoduché rozhraní mezi síťovou vrstvou pod a aplikační vrstvou nad. UDP neposkytuje žádné záruky doručení a odesilatelova UDP vrstva si u jednou už odeslaných zpráv neudržuje žádný stav. UDP pouze přidává kontrolní součty a schopnost roztřiďovat UDP pakety mezi více aplikací běžících na stejném počítači.
+ bity 0 - 15 16 - 31
0 zdrojový port cílový port
32 délka kontrolní
součet
64
data
UDP hlavička se skládá jen ze 4 políček, z nichž 2 jsou volitelná. Políčka zdrojového a cílového portu jsou šestnácbitová a identifikují odesílající a přijímající proces. Protože UDP je bezestavový a odesilatel nemusí vyžadovat odpověď, zdrojový port je volitelný. Pokud není použit, zdrojový port by měl být nastaven na nulu. Po číslech portů následuje povinná délka UDP paketu včetně dat, v bytech. Minimální hodnota činí 8 bajtů. Zbývající políčko hlavičky tvoří šestnáctibítový kontrolní součet pokrývající hlavičku i data. Tento součet je možné vynechat, ale v praxi se téměř vždy používá.
Kvůli chybějícím zárukám se UDP aplikace musí smířit s nějakými ztrátami, chybami nebo duplikacemi. Některé aplikace (jako třeba TFTP) mohou podle potřeby přidávat jednoduchý mechanismus spolehlivosti do aplikační vrstvy. Aplikace používající UDP nejčastěji opravný mechanismus nepotřebují, a dokonce jím mohou být zdržovány. Pokud aplikace vyžaduje vysoký stupeň spolehlivosti, může se místo něj použít TCP nebo opravné kódy.
Protože UDP postrádá mechanizmus předcházení a regulace zahlcení sítě, je nutné nadbytečné UDP datagramy na routerech zahazovat. Jako částečné řešení tohoto problému je navrhován protokol DCCP (Datagram Congestion Control Protocol).
Ačkoliv je celkové množství UDP provozu na typické síti jen v řádu procent, je UDP používán řadou klíčových služeb včetně DNS, SNMP, DHCP a RIP.
Porty
UDP používá porty, aby bylo možné rozlišit v počítači jednotlivé
aplikace a správně jim doručit data, i když jich komunikuje v počítači více.
Port je 16 bitová hodnota, která umožňuje používat porty z rozsahu 0-65535. Port
0 je rezervován, ale je možné ho použít, pokud odesílající proces neočekává
žádnou odpověď.
Porty 1-1023 jsou tzv. dobře známé (anglicky well known ports) a na Unixech a odvozených operačních systémech jsou potřeba práva uživatele root, aby je bylo možné použít. Porty 1024-49151 jsou registrované porty. Porty 49152-65535 jsou používány pro komunikaci klienta se serverem.
Související informace naleznete také v článku Seznam čísel portů TCP a UDP.
Rozdíl mezi TCP a UDP
TCP je spojově orientovaný protokol což znamená, že k
navázání "end-to-end" komunikace potřebuje, aby proběhl mezi klientem a serverem
tzv. "handshaking". Poté, co bylo spojení navázáno, data mohou být posíláná
oběma směry. Charakteristické vlastnosti TCP protokolu jsou:
spolehlivost – TCP používá potvrzování o přijetí, opětovné posílání a překročení
časového limitu. Pokud se jakákoliv data ztratí po cestě, server si je opětovně
vyžádá. U TCP nejsou žádná ztracená data, jen pokud několikrát po sobě vyprší
časový limit, tak je celé spojení ukončeno.
zachování pořadí – Pokud pakety
dorazí ve špatném pořadí, TCP vrstva příjemce se postará o to, aby se některá
data pozdržela a finálně je předala správně seřazená.
vyšší režie – TCP
protokol potřebuje např. tři pakety pro otevření spojení, umožňuje to však
zaručit spolehlivost celého spojení.
UDP je jednodušší protokol založený na
odesílání nezávislých zpráv. Charakteristika protokolu:
bez záruky – Protokol neumožňuje ověřit, jestli data došla zamýšlenému příjemci.
Datagram se může po cestě ztratit. UDP nemá žádné potvrzování, přeposílání ani
časové limity. V případě potřeby musí uvedené problémy řešit vyšší vrstva.
nezachovává pořadí – Při odeslání dvou zpráv jednomu příjemci nelze předvídat, v
jakém pořadí budou doručeny.
jednoduchost – Nižší režie než u TCP (není zde
řazení, žádné sledování spojení atd.).