Makroviry

Bylo by obtížné spočítat kolik kilometrů papíru již bylo popsáno úvahami o brzkém vymření počítačových virů, v důsledku dokonalosti nových, novějších a nejnovějších operačních systémů.
Stručnou (a poněkud nepříjemnou) odpovědí na podobně optimistické prognózy bylo objevení nového druhu virů v roce 1995.

Makroviry jsou psány v pokročilých makrojazycích současných moderních kancelářských balíků a ve výhledu do blízkého budoucna představují jeden z nejnebezpečnějších virových problémů vůbec.

Nejoblíbenějším cílem makrovirů je zatím Microsoft Word, který je pro vytváření maker vybaven klonem programovacího jazyka Basic – Word Basicem, jehož schopnosti k vytvoření viru bohatě dostačují. Pro Excel existuje zatím virů méně, ale jeho VBA (Visual Basic for Applications) je nástrojem ještě mocnějším. Ostatně budoucí verze všech kancelářských produktů firmy Microsoft mají na VBA přejít v době nejbližší.

Obliba produktů firmy Microsoft mezi pisálky makrovirů není dána jenom kvalitou jejich makrojazyků (jiné systémy jsou vybaveny obdobně silnými prostředky), ale zejména ignorováním bezpečnosti v nich. Stačí vhodně pojmenovat makro a to se samo spustí při otevření infikovaného dokumentu nebo při zvolení nějaké položky v menu ovládání programu.

Makro tedy dokáže převzít třeba funkci 'ulož soubor' a provést ji tak, jak to viru vyhovuje. Makrojazyk také dovoluje spuštění libovolného programu. A to všechno se děje bez vědomí uživatele, který ani nemá možnost většinu z těchto vlastností jakkoli ovlivnit.

Tento přístup je o to smutnější, že specialisté antivirových firem na tato nebezpečí marně upozorňovali již dávno.

Mimo produkty Microsoftu je situace o něco lepší. I tam samozřejmě existují pokusy napsat makroviry, ale výsledky nemají příliš šancí na nějaké reálné rozšíření. Příkladem může být třeba textový editor AmiPro, který ukládá makra do separátních souborů a tak je dosud jediný existující virus pro tuto platformu (Green_Stripes) odkázán na laskavou spolupráci uživatele, který musí kromě svého textu přenést i soubor s makry.

Nebezpečnost makrovirů je dána mnoha faktory. Opatrně se chovající člověk jistě dokáže přenášet spustitelné soubory jen v míře nezbytně nutné a z přinesených disket svůj počítač nenastartovat, ale dokumenty sdílíme (a sdílet musíme) téměř všichni.

Díky tomu dnes makroviry ve světovém měřítku tvoří nejčastější druh infekce. U nás je situace nepatrně lepší díky používání lokalizovaných verzí kancelářských systémů – pilní překladatelé totiž přejmenovali i některé vnitřní texty, které makroviry používají ke svému množení. To je ovšem výhoda pouze dočasná, protože k vytvoření úspěšného makroviru stačí pranepatrné programátorské znalosti, takže se jistě máme na co těšit.