Multiparitní viry

Hlavní výhodou bootvirů je to, že se dostanou do paměti jako vůbec první program zaváděný z disku nebo diskety. Díky tomu mají k dispozici informace o stavu počítače bezprostředně po jeho startu a mohou také ovlivňovat činnost všech následně spuštěných programů.
Časné zavedení je ovšem současně i jejich nevýhodou – nemají totiž ještě k dispozici operační systém a jsou tak odkázány na nejnižší úroveň systémových služeb BIOSu, nemohou napadat soubory a možnosti jejich rychlého šíření jsou tudíž omezené.

Souborové viry mají k dispozici "vyšší" úroveň služeb operačního systému a napadají soubory – daleko častěji šířené objekty.

Multipartitní viry kombinují výhody obou výše zmíněných postupů. Dokáží infikovat nejen Partition tabulku pevného disku, ale i spustitelné soubory. Při útoku na soubor mohou multipartitní viry použít libovolný postup souborové infekce a napadení systémové oblasti je shodné s technikami používanými běžnými bootviry.

Jediná technicky poněkud obtížnější pasáž spočívá v tom, že multipartitní virus se po svém zavedení ze systémové oblasti do paměti musí chvíli chovat trpělivě – počkat, až bude dokončeno zavádění operačního systému a teprve poté převzít kontrolu nad "vyšší úrovní" služeb DOSu.

Že tento problém je řešitelný, předváděl "k velké radosti" uživatelů třeba One_Half – jeden z vůbec nejrozšířenějších multipartitních virů na světě.