Projektování MIS

Metodika – je doporučený souhrn etap, přístupů, zásad, pravidel, dokumentů, řízení, metod, technik a nástrojů pro tvůrce informačních systémů, který pokrývá celý životní cyklus informačních systémů. Určuje kdo, kdy, co a proč má dělat během vývoje a provozu IS. Metodika by se měla vztahovat na všechny prvky IS (pracovníky, organizační procedury, data, SW a HW), organizační vlivy IS, ekonomické otázky spojené s vývojem a provozem IS a doporučené dokumenty a případně způsob řízení v jednotlivých fázích životního cyklu IS

Metoda – určuje, co je třeba udělat v určité fázi nebo činnosti vývoje či provozu IS. Metoda je vždy spojena s určitým přístupem, jako je funkční, datový nebo objektový přístup. S přihlédnutím k této charakteristice řeší každá metoda postup činností v určité části (jedné nebo několika fázích) procesu vývoje systému, nebo pouze z některého úhlu pohledu na systém (data, funkce, SW, HW, atd.)

příklady: informační analýza, funkční analýza, analýza konceptuálních tříd a procesů, aj.

Technika – určuje, jak se dobrat požadovaného výsledku. Zpravidla určuje přesný postup jednotlivých činností, způsob použití nástrojů, varianty rozhodnutí v určitých situacích a co z nich vyplývá, vymezuje obor své působnosti. Na rozdíl od metody je přesnější v závěrech a omezenější v okruhu použití:

příklady: transakční analýza, normalizace datového modelu, analýza událostí

Nástroj – je prostředkem k uskutečnění určité činnosti v procesu vývoje a provozu IS a prostředkem k vyjádření výsledku této činnosti. Nástroj je často svázán s konkrétní technikou, Nástroje vždy formalizují vyjádření, proto je možné a žádoucí, aby byly v maximální míře automatizovány.

příklady: diagramy tříd, toku dat, stavový diagram, diagram procesů

Vtah metod, technik a nástrojů: Nelze jednoznačně prohlásit, že jednotlivé metody patří určitým metodikám nebo že každá technika je tu výhradně k podpoře nějaké své metody. Vztahy mezi metodami, technikami a nástroji i jejich přináležitost k metodikám mohou být rozmanité Metodiky se odkazují na příslušné metody v relevantních místech životního cyklu IS, přičemž některé metody jsou více specifické, jiné mají univerzálnější charakter (například na metody datového modelování se odkazují téměř všechny metodiky) Obdobně technika může patřit k určité metodě nebo je společnou pro řadu dalších metod. techniku buď vyžaduje specifický nástroj, který je s ní pevně svázán a bez ní nemá smysl, nebo používá obecněji použitelný nástroj (např. ER diagram, Diagram procesů). Některé nástroje jsou natolik univerzální, že nemá smysl je vázat k nějakým technikám. Jsou prostě nástroji používanými různými metodami. (např. jazyk UML)

Metodika

• systematický přístup k tvorbě IS, který jasně vymezuje postup a obsah jednotlivých fází vývoje IS/IT.
• Každá metodika musí:
  • deklarovat soubor hodnot, na kterých je založena, resp. kterých chce u budovaného IS/IT dosáhnout (min. náklady tvorby, krátká doba řešení, apod.)
  • určovat postup řešení, aby bylo možné celý proces vývoje IS plánovat
  • určit priority řešení (co kdy a kde je důležité)
  • doporučit metody, techniky a nástroje pro jednotlivé etapy řešení
• základním přínosem zavedení metodiky tvorby informačního systému je zvýšení kvality vyvíjených informačních systémů

Klasifikace metodik:

• státem podporované – stát vyžaduje při státních zakázkách použití definované metodiky, případně je jejím vlastníkem a zodpovídá za vytváření nových verzí metodik (SSADM, SDM , MERISE)
• Mezinárodní – zaměřené na pracovníky statní správy (Euromethod, Software Life-Cycle Process)
• Firemní metodiky – ve vlastnictví významných firem, institucí (ORACLE CASE, RAP,  RSDM)

Význam pojmu životní cyklus IS

·        jde o relativní pojem, různými metodikami může být různě chápán a definován

·        od představy ŽC se odvíjí veškerý další obsah metodiky

·        k jednotlivým etapám jsou metodikou vázány cíle, metody, techniky, nástroje, dokumenty, specifika řízení apod.

·        milníky - klíčové body postupu vývoje IS - začátky a konce etap

Životní cyklus IS – vymezuje základní etapy vývoje a provozu IS a obsah etap:

1. Předběžná analýza, neboli specifikace cílů

Základem celkového návrhu, vývoje i jakékoli úpravy stávajícího systému jsou požadavky uživatelů a cíle organizace. V této části se musí dané požadavky shromáždit, v hrubých rysech rozebrat a odhadnout dobu realizace a náklady. Cílem je pouze sestavit základní rámec požadavků, cílů a funkcí, ne je podrobněji rozebírat, to je úkolem další etapy.

Celkový rámcový projekt by tedy měl obsahovat zhruba následující věci:

• Časový plán projektu.
• Zdroje nutné k řešení, čímž je míněno finance, personál, SW, HW a podobně.
• Odhad funkčnosti, rozsahu systému, ekonomické efektivnosti a návratnosti investice.

Nástroje pro vytvoření specifikačního projektu:

• Analýza současného stavu, cílem je zjistit současný stav, nedostatky a navrhnout změny.
• Získání požadavků uživatelů a zjištění požadovaných vstupních a výstupních informací.
• Seznam problémů, které jsou známy, popis jejich důsledků a nástin řešení.

Konečným dokumentem této části je dokument, který specifikuje účel systému, identifikuje jeho uživatele a jejich zásadní požadavky, definuje části systému a navrhuje jejich řešení, obsahuje seznamy událostí a odhady datové základy, technického a softwarového zajištění.

2. Analýza systému, neboli specifikace požadavků

Tato část cyklu je rozborem části předchozí. Její důležitost je klíčová, neboť veškeré chyby ve struktuře dat i systému, které se zde neodhalí, jsou později velice obtížně odstranitelné.

3. Projektová studie, neboli návrh

Tato část je výsledkem analýzy systému. Výsledkem je dokument, který je podkladem pro obsah smlouvy s externí firmou o návrhu a realizaci IS, časový harmonogram, cena vyvíjeného projektu, konkrétní  implementace systému (patří sem logický datový model a fyzický datový model), podmínky zavádění v organizaci, záruční servis a podmínky celkového předání IS.

Prvky studie, které musí obsahovat:

• Základní informace o tvůrcích systému, v případě externí firmy její specifikace, dále pokud jde o systém složený z několika podsystémů také informace o jejich dodavatelích.
• Základní informace o organizaci pro kterou je systém vyvíjen, včetně uvedení týmu zaměstnanců, kteří popřípadě budou spolupracovat s externí firmou.
• Popis současného stavu organizace.
• Globální návrh IS, neboli logický datový model, který je návrhem funkcí a dat systému bez ohledu na technologické prostředí.
• Detailní návrh IS, neboli fyzický datový model, který obsahuje funkční analýzu systému, datovou analýzu, popis veškerých datových toků v organizaci a popis funkcí řízených událostmi. Celkovým výstupem je návrh funkcí a dat budoucího systému, které jsou definovány na základě prostředí, ve kterém bude systém implementován.
• Detailní popis nasazení IS v praxi, SW a HW studie související s nasazením nového IS.
• Detailní popis testovacího provozu systému, včetně poskytování záručního servisu.
• Celkový harmonogram spolupráce, do něhož patří časový harmonogram dodávky, platby, celková cena, podmínky dodání, ceny pozáručního servisu a podobně.

Při tvorbě studie nesmíme zapomínat na to, že je nutné veškerá fakta uvést v dostatečně detailním provedení a v podobě, která bude pochopitelná všem členům vedení, kteří provádí závěrečná rozhodnutí (tím je míněn zejména logický datový model). Celá studie by měla být vytvářena s vědomím, že je to poslední dokument, se kterým se management setká před konečným rozhodnutím o realizaci systému. V případě dohody mezi firmou a tvůrci systému tato studie slouží jako podklad realizace systému a podklad pro podmínky předání a testování.

4. Implementace

Tato část životního cyklu IS je vlastním programováním, kterého se účastní vybraní experti v programování a analytik nesoucí zodpovědnost za správnost řešení. Jako podklady pro jejich práci slouží veškeré informace shromážděné předchozími etapami a fyzický návrh systému.

Postup práce je následující. Na základě získaných faktů z fyzického návrhu se definují vstupy a výstupy jednotlivých operací a určí způsob jejich modifikace. Naprogramují se veškeré funkce a doladí se jejich vzájemné propojení. Dále se jednotlivé realizované funkce ověří a připraví se testovací data, která musí obsahovat maximální procento konečných reálných dat.

5. Testování

V této etapě se provádí připravené testy na hotovém IS. Je nutné vyzkoušet veškeré možné reakce systému na zadávaná data a zjištěné nedostatky opravit. Testování se často provádí na systému, který ještě není v reálném prostředí, neboť případné selhání by mohlo mít rozsáhlé následky. Příkladem jsou systémy ve zdravotnictví, letectví, jaderném průmyslu a podobně.

6. Zavádění systému

Zaváděním systému je míněna především jeho instalace, zavedení do provozu organizace, transformace původní datové základny tak, aby byla přístupná novému systému, poskytnutí manuálů a školení uživatelům. Při školení je nejlepším postupem nejprve školit vedoucí pracovníky a pokračovat zaměstnanci v provozu.

7. Zkušební provoz

Zkušební provoz je celková realizace projektu, ve které je poskytovatel povinen zajistit okamžitý servis, odstranit chyby zjištěné během provozu, nebo dořešit dodatečné požadavky uživatelů v rámci původního návrhu.

8.  Rutinní provoz a údržba

Tato etapa je závěrečnou fází projektu, ve které je systém provozován a používán. Do této etapy také spadá údržba systému, tedy zajištění správného provozu, úprava parametrů aplikací nebo změny některých programů tak, aby splňovaly nové požadavky uživatelů. Mezi základní povinnosti zajištění provozu IS patří organizace prací na počítačích a v síti tak, aby byl zajištěn soulad s původním projektem a dokumentací, zajištění přístupových práv k jednotlivým aplikacím, sledování činnosti počítačů a síťových prostředků z hlediska výkonu a poruchovosti, zajištění optimálního provozu systému, zabezpečení systému a ochrana dat před neoprávněným přístupem, nebo minimalizace škod vzniklých výpadkem systému např. záložními systémy nebo archivací dat. V neposlední řadě do této etapy také patří i opětovné školení uživatelů.

9. Reengineering

Tato etapa je přehodnocením požadavků na systém a pokud je nelze již splnit pouhou úpravou, je krokem vedoucím na počátek životního cyklu.