Základy bezpečnosti informačních systémů
Informační systém, bezpečnost, informační bezpečnost. Aktivum, autorizace, autentizace, identifikace, slabina, hrozba, útok, riziko, bezpečnostní politika. Důvěrnost, integrita, dostupnost a nepopiratelnost v informační bezpečnosti. Hlavní oblasti řešení bezpečnosti v organizaci. Bezpečnostní politika organizace.
Informační systém - lze chápat jako systém vzájemně propojených informací a procesů, které s těmito informacemi pracují. Přičemž pod pojmem procesy rozumíme funkce, které zpracovávají informace do systému vstupující a transformují je na informace ze systému vystupující. Zjednodušeně můžeme říci, že procesy jsou funkce zabezpečující sběr, přenos, uložení, zpracování a distribuci informací. Pod pojmem informace pak rozumíme data, která slouží zejména pro rozhodování a řízení v rozsáhlejším systému.
bezpečnost
Informační bezpečnost - proces jehož účelem je trvalé zlepšování ochrany cenných informací ve všech formách jejich výskytu. Pod pojmem bezpečnost IT obvykle rozumíme ochranu odpovídajících IS a informací, které jsou v nich uchovávány, zpracovávány a přenášeny. Součástí takto obecně chápané bezpečnosti IT je i komunikační bezpečnost, tj. ochrana informace přenášené mezi počítači, fyzická bezpečnost, tj. ochrana před přírodními hrozbami a fyzickými úročníky a personální bezpečnost, tj. ochrana před vnitřními útočníky.
Cíle bezpečnosti informací – dostupnost, integrita, důvěrnost
Aktivum – aktivy jsou z pohledu IT bezpečnosti kromě SW, HW a data. Jsou cenným majetkem organizace a mohou být zcizena, zneužita a je třeba je chránit.
Autorizace – omezení dostupnosti operací, jakými jsou například čtení nebo zápis informací, jen pro oprávněné uživatele. Přiřazení oprávnění pro určitou činnost na základě autentizované identity uživatele a bezpečnostní politiky. Autorizací subjektu pro jistou činnost rozumíme určení, že daný subjekt je z hlediska této činnosti důvěryhodný.
Autentizace – ověření, že subjekt je tím, za koho se vydává. Autentizací se rozumí proces ověřování pravosti identity entity (subjektu, objektu, IS)
Identifikace - proces určení identity subjektu/objektu, identitu udává uživatel, identifikující systém se snaží určit identitu uživatele v předem dané databázi uživatelských záznamů
Slabina – slabinou IS využitelnou ke způsobování škod nebo ztrát útokem na IS nazýváme zranitelné místo. Existence zranitelných míst je důsledek chyb, selhání v analýze, v návrhu, složitosti softwaru, existencí skrytých kanálů pro přenos informace jinou než zamýšlenou cestou apod. Příklady slabých míst: okamžik identifikace a autentizace (podvržený program tzv. trojský kůň, ukládání logovacích údajů, nekontrolování neúspěšných pokusů o přihlášení) Zranitelná místa IS vznikají jako důsledek selhání (opomenutí, zanedbání) – v návrhu, ve specifikaci, v konstrukci, v provozu (IS může splňovat všechny bezpečností požadavky, ale ty mohou být špatně navržené)
Hrozba – zranitelná místa jsou součástmi IS, jejichž existence způsobuje, že některé vlivy prostředí, ve kterém se informační systém provozuje, pro něj představují hrozby. Pojmem hrozba označujeme možnost využít zranitelné místo IS k útoku na něj. Charakteristikou hrozby je její zdroj (vnější, vnitřní), motivace potencionálního útočníka (finanční zisk, konkurenční převaha), frekvence a kritičnost uplatnění hrozby. Příklady hrozeb pro IT: porušení integrity informací, zpřístupnění informace nepovolaným subjektům, neoprávněné kopírování dat, neoprávněné využívání IT prostředků.
Útok – útokem, který nazýváme též bezpečnostní incident rozumíme buď úmyslné využití zranitelného místa ke způsobení škody, nebo neúmyslné uskutečnění akce jejímž důsledkem je škoda. Bezpečnost IT se zabývá. typy možných útoků a případných útočníků, jak je detekovat, jak se jim bránit a jak reagovat v případě že útoku dojde. Útočit lze:
Vhodnou formou ochrany před pasivními útoky odposlechem je prevence, protože detekce odposlechu je obtížná. Absolutní prevence útoků možná není. Typická ochrana (hlavně před aktivními typ útoků) je založena na detekci útoků a následné obnově činnosti. Útoky rozlišujeme dle významnosti škody a dále podle cíle (hardware, software, data)
Riziko – existence hrozby představuje riziko. Rizikem rozumíme pravděpodobnost využit zranitelného místa v IS. Říkáme, že hrozba se uplatní s takovou a takovou pravděpodobností. Rizika lze charakterizovat dle pravděpodobnosti výskytu bezpečnostního incidentu i potenciální výši škody.
Bezpečnostní politika - je souhrnem opatření a kroků pro prevenci a eliminaci hrozeb a z nich vyplývajících rizik
Důvěrnost – ochrana před neoprávněným čtením. K datům mají přístup pouze autorizované subjekty
Integrita – ochrana před neoprávněnými úpravami nebo zničením. Data (i HW, SW) smí modifikovat jen autorizované subjekty a původ informací je ověřitelný.
Dostupnost – zajištění adekvátního přístupu a ochrana před jeho neoprávněným zamezením. Data nebo služby jsou autorizovaným subjektům do určité doby dostupná, nedojde tedy k omítnutí služby, kdy subjekt nedostane to na co má právo.
nepopiratelnost v informační bezpečnosti - vyloučení možnosti popřít dřívější provedení nějaké operace. Zajištění, že subjekt, který inicioval nějakou operaci, nebude moci tuto skutečnost popřít
Hlavní oblasti řešení bezpečnosti v organizaci
obranné mechanizmy fyzické (zálohování, UPS, přepěťové ochrany)
obranné mechanizmy softwarové (firewall, antivir, VPN)
autentizace a autorizace, řízení přístupových práv
bezpečnostní politika (havarijní plán, plán obnovy činnosti)
Bezpečnostní politika organizace – se zabývá výběrem bezpečnostních zásad a předpisů splňující bezpečnostní politiku organizace a obecně definující bezpečné využívání informačních zdrojů v rámci organizace nezávisle na konkrétně použitých informačních technologiích. Bezpečnostní politika vymezuje co vyžaduje ochranu, proti jakým hrozbám je ochrana budovaná, jak budeme chránit to co ochranu vyžaduje. Bezpečností politika má zajistit: potřebnou úroveň důvěrnosti, autentizace, integrity dat a prevence před viry a jinými škodlivými programy, nepopiratelnosti, odpovědnosti. Zabezpečení důvěrnosti – důvěrnost má zásadní význam z hlediska ochrany soukromých dat. Důvěrnost IS lze zabezpečit pomocí šifrováním, skrýváním počítačů za firewally nebo řízením přístupu k souborům. Totožnost se prokazuje pomocí autentizace a nepopiratelnosti.
Uplatnění řízení přístupu – např. možnost číst transakce může být skryta (nakupování přes internet, obchodník se nedostane k údajům o platební kartě)
Zajištění integrity – integrita zajišťuje, že IS nebo data jsou úplná a věrná a odpovídají své specifikaci. Data nemohou být neautorizovaně měněna. Pro zajištění integrity lze použít elektronický podpis, certifikáty, hash metodu.
Zajištění autentičnosti – obě strany, které spolu komunikují, si musí důvěřovat. Pro prokázání autenticity slouží vydávané certifikáty.
Zajištění nepopiratelnosti – žádná ze stran nesmí mít možnost popřít účast v nějaké transakci. Je potřeba zajistit nepopiratelnost např. pomocí elektronického podpisu.
Dle tvrdosti nastavení bezpečnostních politik rozlišujeme bezpečnostní politiky – promiskuitní, liberální, opatrné, paranoidní
Celková bezpečnostní politika IT – uvádí specifikaci cílů zabezpečení, definici citlivých dat a klasifikaci těchto dat a definici ostatních citlivých součástí IT a definici odpovědností za ně. Definuje bezpečnostní infrastrukturu organizace a potřebné síly mechanizmů pro implementaci bezpečnostní funkčnosti. Specifikuje omezení, která musí bezpečnost IT organizace respektovat.