Reaktivní agenty. Umělý život. Deliberativní agenty. Interakce v multiagentních systémech (koordinace, kooperace, komunikace).
Reaktivní agent pusobící v prostredí E je dán ctvericí {P, A, vjem, akce}
Kde:
· E je množina stavu prostredí
· P je množina vjemu agenta
· A je množina akcí
· vjem: E ® P
· akce: P ® A
Základem reaktivního agenta je tzv. subsumpcní architektura, která v protikladu s klasickou (symbolickou) umelou inteligencí vychází z následujících principy:
• telesnost (embodiment) – agenty mají telo se sensory a aktuátory
· situovanost (situatedness) – agenty jsou situovány v reálném svete se kterým interagují, a který ovlivnuje jejich chování
· inteligence – jako výsledek stretu agenta s okolím a adekvátní reakce na podnety (stimulus ® response); tyto reakce nepotrebují centrální reprezentaci cílu a plánu
· emergence – inteligence systému vzniká samovolne jeho interakcí s prostredím a také vzájemnou interakcí komponent systému
Na bázi reaktivity se rozvinula disciplína umelé inteligence nazývaná umelý život (artificial life). Cílem je modelovat resp.napodobit chovaní živých organismu, které mužeme chápat jako racionální. (Celulární automat, Life)
Deliberativní (uvažující) agenty jsou odpovedí klasické umelé inteligence na reaktivní agenty. Základními charakteristikami deliberativních agentu jsou:
• autonomnost – proaktivní, cílove orientované chování umožnující samostatne rešit urcité úlohy,
• reaktivita – reagování v souladu s vnímáním reálného casu,
• intencionalita – schopnost mít na pameti dlouhodobé cíle,
• sociální chování – schopnost spolupracovat za úcelem dosažení spolecne sdílených cílu.
•
Architektura agenta:
• telo (pro rešení úlohy)
• obal (pro integraci):
o komunikacní vrstva
o model sociálního chování
Takové propojení komponent, které umožnuje rešení problému na základe decentralizace vykonávaných úkolu a prípadne decentralizace rízení.
Koordinacní mechanismy:
• vzájemná dohoda rovnocenných agentu
• prímý dozor (existuje jeden agent pro centrální rízení)
• standardizace (koordinace na základe pravidel chování)
V multiagentních systémech se používají ruzné kooperacní nástroje.
Použití tabule je vhodné v systémech, kde je globální problém distribuován na nekolik samostatných výpocetních prvku rízených centrálním prvkem.
Sít agentu s vymezenými rolemi pro distribuované rešení problému. Sít tvorí agenty ruzných typu:
1. rešitelské agenty – zdrojove omezené agenty specializující se na urcitou oblast rešené úlohy
2. manažerský agent (mediator, faciliator, broker) – rídící agent, který specifikuje jednotlivé úkoly a kontroluje jejich plnení.
Jazyky navržené pro komunikaci mezi agenty slouží pro vzájemné domlouvání, koordinaci a kooperaci.