Fuzzy množiny (průnik, sjednocení, doplněk) a fuzzy relace. Hrubé množiny. Vícehodnotová logika (konjunkce, disjunkce). Rozhodování za rizika a neurčitosti. Fuzzy inference. Pravděpodobnostní inference.
Většina našich znalostí o reálném světě je zatížena (ve větší či menší míře) neurčitostí. Na druhou stranu, schopnost rozhodovat se i v situacích, kdy nejsou všechny informace dostupné, je běžnou vlastností lidského rozumu.
Fuzzy množiny představují zobecnění klasických množin (též v tomto kontextu nazývaných crisp).

S využitím funkce příslušnosti jsou definovány všechny množinové operace na fuzzy množinách:


Hrubé množiny (rough sets) představují jakési aproximace klasických (crisp) množin.
Základní myšlenku hrubých množin ilustruje Obr. 3. Pro množinu A (na obrázku žlute) a množiny Bi tvorené jednotlivými obdélníky je její dolní aproximace znázornena zelene a hranice znázornena modre. Horní aproximace je pak vše, co je barevné.

Klasická dvouhodnotová logika pracuje se dvema pravdivostními hodnotami TRUE a FALSE (casto znacené 1 a 0). U vícehodnotových logik je pravdivostních hodnot více. Nejjednodušší vícehodnotovou logikou je tríhodnotová logika. K hodnotám 1 a 0 se zde pridává hodnota X, která má význam UNKNOWN (ve smyslu „tvrzení muže být TRUE nebo FALSE“). Tomu odpovídá i príslušné rozšírení definic jednotlivých logických spojek:
1. nezáleží-li na neznámé hodnote, pravdivostní hodnota logické spojky je príslušná standardní hodnota,
2. záleží-li na neznámé hodnote, je pravdivostní hodnota logické spojky X.

Rozhodovací funkce d priradí každému rozhodnutí nejaké známé rozložení pravdepodobnosti na množine V. Skutecný výsledek je vybírán na základe této pravdepodobnosti.
![]()
Rozhodovací funkce d priradí každému rozhodnutí nejakou podmnožinu výsledku, neznáme ale jejich pravdepodobnosti (nevíme, který výsledek nastane).
Jak už bylo uvedeno výše, existují dve základní strategie jak postupovat:
1.
Garancní (minimaxová) strategie vychází z toho, že
ocekáváme (z hlediska našich preferencí) nejméne príznivý výsledek. Tedy v
prípade, že kritériem je užitek, hledáme rozhodnutí i* takové, že
![]()
2.
Princip maximální entropie je založen na
predpokladu rovnomerného rozdelení pravdepodobností jednotlivých výsledku, tedy
že pi = pj.
![]()

