Víceživelník I (…aneb jak na licence v hybridním prostředí)

Tento miniseriál vám udělá jasno v tom, kdo a za jakých podmínek může provozovat produkty Microsoft v tzv. hybridních řešeních, v kombinaci vlastních a hostovaných datacenter.

Spolehlivá infrastruktura je kategorická nutnost všude tam, kde na IT závisí fungování podniku. Tedy prakticky všude. Vlastní zdroje však nejsou nekonečné a prostředky na jejich obměnu, údržbu a rozšiřování se nehledají snadno. Investice neodpovídají elasticky proměnlivým požadavkům byznysu… Řešení je v kombinaci interních a externích zdrojů tak, abychom byli schopni v každém okamžiku zajistit uživatelům a celé organizaci spolehlivou podporu. Nezapomeňme však, že licenční podmínky takovou kombinaci nemusí vždy dovolit.

Začněme od základů – od licenčního ujednání. Mezi těmi několika málo zákazy, které licenční ujednání obsahuje, najdete i tato ustanovení:

Omezení užití. Zákazník nesmí:

Zákaz komerčního hostování (hosting).

Z druhé strany, co je povoleno? Zákazník smí software se svou licencí provozovat jednak na zařízeních a serverech, které mu patří, nebo také na zařízeních a serverech třetích stran, pokud jsou fyzicky zcela dedikovány zákazníkovi: Povolené kopie softwaru smíte nainstalovat a používat na serverech a ostatních zařízeních, na kterých je prováděna každodenní správa a kontrola třetích stran, za předpokladu, že všechny servery a ostatní zařízení jsou a zůstanou zcela vyhrazeny pro vaše použití. Nesete odpovědnost za veškeré závazky v rámci své multilicenční smlouvy bez ohledu na fyzické umístění hardwaru, na kterém je software používán.

S nároky na odbornost a specializaci a zároveň se snahou o snižování a rozkládání nákladů však postupně přibývá reálných scénářů, v nichž držitelem licence, majitelem hardwaru, provozovatelem a uživatelem softwaru jsou různé strany. Základní licenční pravidla, jak vidno výše, by rozmachu takových hybridních řešení příliš nepřála, pravda. Takže z nich Microsoft nabídl několik výjimek. Týkají se všech těchto specifických situací, v nichž se můžete nacházet:

Postupně scénáře přiblížíme a upozorníme na jejich licenční konsekvence, možná řešení a jejich náležitosti.

Vztah afilací

Základní pravidlo zakazuje, aby „váš software“ používala třetí strana. Microsoft však v multilicenčních smlouvách definuje Zákazníka jako entitu, která softwarové licence pořídila plus její afilace. Dle definice afilace jde o vztah, kdy jedna strana druhou vlastní a řídí, případně je jí vlastněna a řízena, nebo kdy jsou dvě strany vlastněny a řízeny společnou stranou třetí. Vždy musí jít o „kontrolní balík“, tj. nad 50 % firmy je ovládáno druhou stranou. Typické jsou tedy vztahy mateřských a dceřiných společností, přičemž je lhostejno, zda licence pořizuje společnost nadřazená nebo podřízená, nebo také vztahy „sesterské“ – v holdingovém a podobném uspořádání. Pozor, ustanovení o většinovém podílu, je posuzováno velmi striktně. Podniky s poměrem 50/50 se za afilace, krom specifických případů s výslovně udělenými výjimkami, nepovažují.

V případě, že zúčastněné subjekty prokazatelně vyhovují podmínkám afilačního uspořádání, pohlíží se na ně jako na jediného Zákazníka – a ony tak mohou sdílet softwarové licence. Například přistupovat ke stejnému poštovnímu systému, poskytnout a přiřadit si Microsoft Office podle svých aktuálních potřeb (i když hardware, PC patří jiné firmě, než licence), instalovat software koupený jednou z nich na hardware vlastněný druhou a využívaný třeba třetí.

Pokud dojde ke slučování nebo rozdělování firem, a tedy ke změně afilačního vztahu, je to potřeba speciálně ošetřit, prokázat, dohodnout a zdokumentovat převody licencí – obvykle i s povinností oznámit, či dokonce nechat schválit takový převod společností Microsoft.

Přístup k systémům pro potřebu jejich provozovatele

Tento specifický scénář dovoluje, aby řešení, které patří jednomu subjektu (jenž má pořízeny licence), používal druhý subjekt, ovšem nikdy ne ve svůj vlastní prospěch, ke svému užitku, ale pouze pro potřeby provozovatele řešení, majitele licencí. Pro vaši představu jde především o scénáře s takzvanými Externími uživateli (External Users), které se obvykle řeší cestou External Connectoru, nebo i pořízením jednotlivých přístupových licencí a nebo – u nejnovějších verzí aplikačních serverů – často již výjimkou v užití, povolením přístupu externích uživatelů bez CAL (Client Access License) již na základě serverové licence.

Nejčastějším scénářem s externími uživateli je přístup zákazníků prostřednictvím multiplexingu až do informačního systému dodavatele – například při automatizovaném zpracování objednávek. Zde je potřeba především ošetřit přístupy do Windows Serveru (External Connector) a SQL Serveru (licence na jádro). Dalším příkladem může být externí dodavatel speciální služby (například call centrum), který zadává zjištěné informace do vašeho systému.

Nejtypičtějším kritériem při rozhodování o tom, zda jde o povolené užití, nebo si protiřečí se zákazem „poskytnout software třetí straně“, je určení toho, komu patří data uložená v takovém systému a kdo benefituje z jeho použití. Obojí privilegium je vyhrazeno pouze majiteli licence.

Pozor: v případě afilačního vztahu nelze uplatnit pro přístup k systémům External Connector nebo povolení užití pro externí uživatele, protože ti jsou velmi přesně definováni – a pracovníci afilace to v žádném případě býti nemohou! Tato problematika značně komplikuje například řešení ve státní správě, protože na jedné straně je výhodou, že jednotlivé instituce jsou v afilačním vztahu, takže mohou snadno využívat společná řešení, na druhé straně však mají potíže s pokrytím nepočitatelných přístupů – typicky i Windows Serveru.

Self Hosted

Toto právo se získává jako výhoda předplatného Software Assurance. V mírném zjednodušení (přesné informace najdete v Užívacích právech k produktům Microsoft alias PUR) říká, že pokud vyvinete svou vlastní aplikaci, která dodává produktům Microsoft významnou přidanou hodnotu, můžete ji včetně všech potřebných produktů (Windows Server, SQL Server, SharePoint Server apod.) poskytnout i zcela cizím uživatelům, třetím stranám, ne-afilacím jako hostované řešení – za předpokladu, že všechny licence (i přístupové), které k tomu budou nutné, jsou po celou dobu pokryty aktivním předplatným Software Assurance. Toto pravidlo mohou nejčastěji uplatňovat velké korporátní týmy s vlastním vývojem, které vytvoří aplikaci použitelnou univerzálněji, než jen ve svém prostředí – a chtějí si částečně vrátit náklady na její vývoj, nasazení a provoz tím, že ji poskytnou za úplatu jiným zákazníkům.

Profesionální IT firmy, které splňují podmínky členství v programu Microsoft Partner Network pro poskytnutí vlastních aplikací tímto způsobem většinou využívají flexibilnějšího řešení, které jim poskytuje Services Provider License Agreement (SPLA) – což je příklad smlouvy, na niž také odkazuje ustanovení „…s výjimkou případů, kdy k tomu společnost Microsoft udělila souhlas v samostatné písemné smlouvě“.

Rental Rights

Týkají se pouze Windows a Office a nejčastějším případem užití jsou internetové kavárny, veřejné informační kiosky, počítače v hotelových lobby, v pronajímaných kancelářích… Podstatou je, že nainstalované vybavení desktopového zařízení používají rozličné osoby, které nemají k majiteli stroje a licence žádný afilační vztah, typicky jsou to spíše jeho zákazníci. Protože takové užití je opět základním licenčním ujednáním zakázáno, je potřeba si pro tento účel „koupit výjimku“. Dělá se to prostřednictvím multilicenční smlouvy, pořízením položky Rental Rights for Windows, případně Rental Rights for Office. Přiřazení této licence odvolává zákaz poskytnout produkt třetí straně, na druhé straně však s sebou nese některá nová omezení (typicky produkty ztrácejí výhody multilicenční smlouvy a jsou v nasazení limitovány podobně, jako produkty koupené v krabici).

Všechno, co je potřeba vědět o Rental Rights, lze vyčíst v Užívacích právech k produktům Microsoft (PUR) – a rozhodně to doporučujeme číst velice pečlivě, protože některá práva jsou uplatněním Rental Rights dotčena dost podstatně. Licence Rental Rights se vážou k zařízení a jsou „version specific“, což znamená, že při přechodu na další verzi produktu (například když je licence pořízena se Software Assurance) bude potřeba poplatek za Rental Rights obnovit.

Rental Rights nejsou potřeba, pokud provozujete například svou školicí místnost, protože počítače, které tam jsou, nejsou určeny pro vlastní užití návštěvníků (na rozdíl od kaváren a hotelů), oni si tam nemohou zpracovávat svou agendu, vlastní data…jsou pouze účastníky vašeho školení s daným programem. Jakmile ale začnete takovou místnost pro školení pronajímat jiným subjektům, budou Rental Rights na místě.

Někdy se Rental Rights uplatní také při pronájmu desktopových zařízení, ovšem pro typické scénáře s leasingem desktopu se základní softwarovou výbavou slouží

Lease Agreement For Microsoft Products Installed On Leased Computers

speciální smlouva, kterou musí dodržovat společnosti, jež nabízejí leasing stroje vybaveného základními produkty (Windows OS a Office) na dobu nejméně tři roky, po níž zařízení přechází do vlastnictví nájemce, tj. finanční leasing. Za toto poskytnutí softwaru se neodvádějí žádné speciální poplatky kromě pořízené licence a smlouva se poněkud netradičně uzavírá pouhou mentální akceptací jejích podmínek. Je určena specializovaným leasingovým společnostem či poskytovatelům služeb v IT a je k nalezení pod uvedeným názvem na webu společnosti Microsoft. V současné době je k dispozici již třetí upravené znění smlouvy.

Víceživelník II (…aneb jak na licence v hybridním prostředí)

V předchozím díle seriálu jsme se věnovali několika definovaným výjimkám, které povolují, aby ten, kdo software užívá, byl někdo jiný, než ten, kdo zaplatil za jeho licenci. Šlo o

A dnes se budeme zabývat stále častější a oblíbenější cestou poskytnutí softwaru jako součást služby specializovaného profesionálního partnera se smlouvou SPLA (Service Provider License Agreement).

Licenční řešení od poskytovatele služeb je v určitých případech jedinou legální možností, jak zajistit licenční pokrytí pro daný scénář. To platí zejména pro případ, kdy řešení není „dedikováno“ jedinému uživateli, který by mohl být vlastníkem licencí, ale sdílí je několik nezávislých subjektů, uživatelů. Často je to u spolupracujících podniků, které nemají mezi sebou afilační vztah, protože nedosáhly majoritního podílu.

V mnoha jiných případech je poskytování služeb ekonomicky velmi zajímavou alternativou, jak může firma hradit používání softwarových licencí menšími pravidelnými platbami, aniž by takové řešení stálo na externím financování, na úvěrech. Výhodou této cesty pro zákazníka je, že, pokud přestane produkty používat, dál již neplatí nic. Kdyby měl ke stejnému účelu úvěr, musí jej samozřejmě splácet i poté, co software přestane používat, nebo v době, kdy je již morálně zastaralý a je potřeba raději investovat do nových verzí.

Kdo je Poskytovatel služeb?

Poskytovatel služeb, v anglicky psaných materiálech Service Provider, je ten, kdo umožní zákazníkům používat software – zobrazovat jej, přistupovat k němu, spouštět jej, aniž by sami vlastnili příslušné licence. Zákazník hradí cenu služby, Poskytovatel se stará o její provoz. Zákazníci mohou ke službě přistupovat do datových center Poskytovatele přes Internet, privátní či telefonní síť, nebo ji mohou využívat přímo ve svém podniku, na hardwaru poskytnutém jako součást služby.

Poskytovatelé služeb obvykle zajišťují svým zákazníkům přímý nebo nepřímý přístup k serverovým produktům společnosti Microsoft nebo k softwarovým službám, které s těmito produkty komunikují. Mohou jim ovšem zajistit také služby stanic (například pronájmem a správou počítačů vybavených Microsoft Windows + Office).

Vlastníkem licencí k produktům Microsoft je v těchto scénářích vždy Poskytovatel, nikoliv koncový zákazník. Z licenčního pohledu ale nezáleží na tom, zda za jejich užívání Poskytovatel dostává nějaký poplatek či nikoli. Protože zpřístupnění softwaru Microsoft třetí straně všechny běžné licenční smlouvy zakazují, poskytování služeb musí být ošetřeno zvláštními dohodami.

Vedle toho je možné i v hostovaném prostředí dedikovaná řešení poskytnout bez těchto speciálních smluv. Potom licence nezajišťuje Poskytovatel, ale zákazník si zakoupí či pronajme (např. smlouva Open Value Subscription, OVS) od společnosti Microsoft licence sám. I tento způsob nasazení má svoje přesně definovaná pravidla, jejichž nedodržením by se klient mohl dostat do vážného rozporu s autorským právem. Probereme je v příštím díle seriálu[DVD3].

Typičtí Poskytovatelé služeb

Smlouva SPLA je univerzálním řešením pro většinu typů Poskytovatelů. Poskytnutí počítače s desktopovým operačním systémem Windows a balíkem Office se nejčastěji řeší pomocí Rental Rights nebo Lease Agreement, a firmy, které vyvinuly softwarové řešení na platformě Microsoft, je mohou zákazníkům hostovat na základě rozšířených práv, která přináší jedna z výhod předplatného Software Assurance (tzv. Self-Hosted Applications). Zmíněné další modely, krom SPLA, jsme podrobně popsali v předchozím díle.[DVD4]

Poskytovatelem služeb je dále i sám Microsoft pod obchodními značkami: Office 365 , CRM Online a Windows Intune či platforma Azure.

Services Provider License Agreement - SPLA

Poskytovatel se smlouvou SPLA nabízí softwarové služby nad produkty Microsoft, které zpřístupní buď po Internetu nebo jiné síti v datovém centru, nebo i přímo na pracovišti koncového uživatele. Poskytovatel servery vlastní, může je mít pronajaté od výrobce nebo leasingové společnosti.

Nová verze smlouvy SPLA povoluje poskytování služeb on premise u zákazníka i na jeho vlastních serverech, pokud jsou pod každodenní kontrolou a správou poskytovatele. Možnost instalace softwaru ze SPLA se netýká desktopových zařízení v majetku klienta.

Obecně platí základní pravidlo, že licence SPLA lze poskytnout pouze jako součást služby.

SPLA je typickým modelem pro společnosti, jejichž primárním zaměřením je poskytování IT služeb, ať již v podobě outsourcingu, hostingu či kombinace obou přístupů klientům – koncovým uživatelům.

Takové společnosti mohou uzavírat vlastní SPLA smlouvu, nebo si mohou licenční pokrytí zajistit v rámci pronájmu serverů (fyzických i virtuálních) v datacentrech, která dnes již většinouSPLA smlouvu uzavřenu mají.

Podmínky

Microsoft (nebo organizace jím pověřená) může kontrolovatsprávnost poskytnutých přehledů a záznamů o využívání licencí na zařízeních (i v datových centrech), ověřovat dodržování podmínek smlouvy a provádět audity u Poskytovatele. Poskytovatel i společnosti s ním na dodání služeb participující musí k těmto účelům vytvářet a uchovávat potřebné záznamy.

Smlouva se uzavírá mezi Poskytovatelem a společností Microsoft. Praktický kontakt smluvních stran ovšem zprostředkovává SPLA Reseller– v Čechách největším je společnost DAQUAS.

Dostupné licenční modely

Licence poskytnuté v rámci SPLA jsou měsíční, nikoliv trvalé, a lze je používat, jen dokud nevyprší smlouva. Nelze je odkoupit ani jinak převést na koncového uživatele.
Existují čtyři základní typy licenčních modelů: per subscriber; per processor; per core; host/guest. To, který z modelů je pro vhodný, vyplývá z potřeb (a počtu) koncových zákazníků, využívaných produktů a z architektury konkrétního řešení.

Per Subscriber: Subscriber Access License (SAL, přístupová licence předplatitele) je nutná pro každého jedinečného uživatele, který má právo přistupovat k zvoleným produktům nebo je nějak využívat. SAL licence pro zařízení jsou výjimkou. Existují pouze pro produkty vyjmenované ve SPUR nebo ve speciálním dodatku ke SPLA smlouvě pro pronájem desktopů (Managed PC Addendum). U produktů hrazených licencí na uživatele není potřeba žádná serverová licence. Její cena se již odráží v ceně SAL. Serverovou infrastrukturu tedy lze zcela pohodlně škálovat úměrně růstu zatížení.

Příklady produktů v tomto licenčním modelu: SQL Server Standard a Business Inteligence, Exchange Server, SharePoint Server, Office.

Per Processor: Licenční pokrytí patřičným počtem procesorových licencí (podle ujednání SPUR) dovoluje k příslušnému softwaru přistupovat neomezenému počtu uživatelů. Počty požadovaných licencí se mohou lišit podle použití ve fyzickém a virtuálním prostředí a podle edice produktu.

Příklady produktů v tomto licenčním modelu: Windows Server, System Center, SharePoint 2013 Hosting.

Per Core: Licenční pokrytí zohledňuje používaný výkon, licence je potřeba pro všechna využitá fyzická/virtuální jádra. Počet licencí přidělených dle SPUR dovoluje k softwaru přistupovat/využívat jej neomezenému počtu uživatelů. 
Příklady produktů v tomto licenčním modelu: SQL Server 2012 edice Web, Standard a Enterprise, BizTalk Server 2013.

Host / Guest:Umožňuje licenční pokrytí jednotné virtualizační platformy Hyper-V s centrální správou prostřednictvím nástrojů System Center. Pomocí licence Host se samostatně pokrývá hostitelská, virtualizační platforma podle počtu využitých fyzických procesorů hostitelských serverů a pomocí licence Guest pak jednotlivé virtuální servery. Ty mohou následně být spouštěny kdekoliv na řádně licenčně pokryté hostitelské, virtualizační platformě. Model je ideální pro heterogenní prostředí operačních systémů s vysokou mírou virtualizace.

Při zavádění nové služby lze zvolit např. u SQL Serveru Standard model, ve kterém se odvádějí poplatky jen za jednotlivé uživatele – tedy SAL. Platby narůstají pouze úměrně tomu, jak roste počet klientů. Když je uživatelů mnoho, lze v dalším měsíci plynule přejít na platby za jádra, což umožní obsluhovat neomezený počet uživatelů. U některých produktů a edic ale není alternativa k dispozici a růst počtu uživatelů znamená i růst počtu licencí SAL (Remote Desktop Services, Exchange, apod.). Seznam produktů dostupných v jednotlivých licenčních modelech najdete v dokumentu SPUR.

Ceny

Při porovnávání cen je vždycky potřeba dbát na to, aby zákazník hodnotil souměřitelný efekt a výsledek. Ceny licencí jsou vždy součástí služby, kterou Poskytovatel nabídne. Obsahují také právo na novou verzi, které v tradičních modelech zajišťuje až poplatek Software Assurance. A samozřejmě: srovnávat se musí ceny za stejnou kompletní nabídku: licence, hardware, jeho profylaxi, poskytnutou technickou i licenční podporu, dostupnost, záruky, definovanou a měřitelnou zodpovědnost poskytovatele za hladký provoz (SLA), náklady na zaměstnance IT podpory, atd. 
Z pohledu licenční problematiky je SPLA obrovským zjednodušením pro koncového zákazníka, protože jeho zodpovědnost za správné licenční pokrytí se zredukuje na snadné až triviální úkony, jako je přesně nahlásit počet fyzických uživatelů služby. Všechny ostatní komplikované otázky licenčních vztahů jsou na bedrech profesionálního poskytovatele služby, který je k nesení této zátěže mnohem lépe vybaven.

Ceny samotných licencí ve SPLA lze jen obtížně porovnávat s jinými licenčními modely, protože produktová skladba není úplně identická. Můžeme však vycházet z faktu, že všechny ceny společnosti Microsoft jsou mezi sebou provázány, a platí, že softwarové licence pořízené a používané po dobu cca 7 let, budou stát v celkových nákladech u všech modelů víceméně totéž, budou se lišit jen v otázkách cash-flow,flexibility a úrovně poskytnuté služby.

Víceživelník III (…aneb jak na licence v hybridním prostředí)

V prvním díle seriálu jsme se věnovali několika definovaným výjimkám, které povolují, aby ten, kdo software užívá, byl někdo jiný, než ten, kdo zaplatil za jeho licenci. Šlo o:

Druhý díl přinesl podrobné informace o progresivním řešení cestou Poskytovatelů služeb se smlouvou SPLA. Dnes se budeme věnovat využívání vlastních licencí koncového zákazníka v cloudovém prostředí různých provozovatelů.

Zákazníkovy licence ve sdíleném (cloudovém) prostředí

Cloud se sice skloňuje v mnoha pádech (ačkoli to češtině nedělá zrovna dvakrát nejlíp… jenže jak jsem tak jezdila školit různě po Evropě, nevím, nevím, zda úplná lokalizace pojmu je tím nejlepším řešením… slovinská oblaka, to by ještě šlo, ale polská chmura!?), to ovšem neznamená, že všichni všechno zahodíme a vrhneme se do nákupu služeb bez ohledu na dřívější investice. Zejména pokud jsme byli koncepční a prozíraví a pořídili si k licencím pokrytí službou Software Assurance, abychom měli investici ochráněnu i do budoucna, dostali se k novým verzím a dalším výhodám. Přesně řečeno, zahazovat cestou do cloudu nemusíme, pouze pokud jsme byli dost koncepční a prozíraví a máme k licencím i Software Assurance. Protože Software Assurance pro aplikační servery mimo jiné dává i právo přiřadit licenci k provozu dedikovaného virtuálního serveru fyzickému serveru kvalifikovaného poskytovatele služeb, který je sdílen více nezávislými zákazníky. V té větě je hned několik podmínek, na jejichž dodržení se přísně dbá. Tak ještě jednou, popořadě.

Za prvé, toto právo se týká pouze aplikačních serverů, nikoli operačního systému. Ten je vždy zajištěn v rámci služby jejím poskytovatelem. Protože ve SPLA ani v Azure neexistují jednotlivé přístupové licence pro klienty Windows Serveru, nemusíte je nijak specificky řešit. Vaše CAL zůstanou jen pro přístup do vašeho vlastního prostředí.

Za druhé, musíte mít serverové a případné klientské licence aplikačních serverů (např. SQL, Exchange) pokryté aktivní Software Assurance. To je poskytovatel služeb povinen ověřit. Dá vám k tomu elektronický formulář, jenž si necháte potvrdit společností Microsoft. Poskytovat služby s využitím tzv. License Mobility through Software Assurance smí jen poskytovatel, který uzavřel dodatek ke smlouvě SPLA, jenž jej zavazuje těmito podmínkami a pravidly. Seznam takových poskytovatelů je na webu pod označením License Mobility Authorized Partners.

Nu a za třetí: ještě jednou opakuji, musí se jednat o dedikované řešení, dedikované virtuální stroje na sdíleném hardwaru. Není možné například vytvářet další instance SQL Serveru, které by sloužily někomu „cizímu“, tedy ne vlastní afilaci.

Právo License Mobility through Software Assurance (SA) mají všechny produkty, které mají v Product Use Rights poznámku License Mobility Within Server Farms: YES. Tato poznámka se týká jiné výhody SA, a sice práva měnit přiřazení licencí v rámci serverové farmy libovolně často. Krom těchto produktů mají práva LM through SA ještě také licence External Connector a principiálně obdobným právem disponují i přístupové licence k Remote Desktop Services vázané na uživatele (Remote Desktop Services (“RDS”) User CAL - Extended Rights) .

A teď obráceně

Jakže? Cloudové licence v zákazníkově prostředí? Tedy z cloudu do „on premise“? Ano, i to je možné. Microsoft je jediný výrobce softwaru a poskytovatel cloudových služeb, který nabízí souběžně řešení pro obě prostředí, cloudové-sdílené i vlastní-dedikované, ať už na zcela vlastním nebo pronajatém hardwaru, ve vlastní nebo pronajaté serverovně (datacentru). Umožňuje tedy vytvořit libovolný účelný hybrid – a to nejen po technické stránce, ale také po licenční. První směr je popsán o odstavec výše. Protože k nejelegantnějším formám mezi modely pro pořizování licencí však patří ucelené sady (například kompletní platforma, balíky CoreCAL, nebo plány E3, E4 ve službách) a smlouvy, pokrývající celé společnosti jednotnou koncepcí (jako Enterprise Agreement), nechce vás od koncepčního přístupu k řešení licenčních potřeb rozhodně odrazovat nebo zdržovat. Proto je možné, abyste si již teď začali předplácet plány, které zahrnují i plnohodnotný Office Professional Plus jako službu, i standardní či rozšířenou sadu služeb Exchange, Lync, SharePoint, a přitom využili licence pro uživatele Microsoft Online Services paralelně jako klientskou přístupovou licenci (CAL) k vlastnímu on premiseřešení.

Můžete přitom zajímavě kombinovat a variovat. Zajímavé, že? Máte-li chuť, pomůžeme vám vyladit řešení, které bude ekonomicky schůdné, flexibilní a otevřené potřebám, o kterých zatím možná ani netušíte, že je budoucnost přinese. Napište, ptejte se…