ASCII
Mapa všech 128 ASCII znaků
Netisknutelné řídící znaky jsou reprezentovány jejich respektivními zkratkami na červeném pozadí.
ASCII je anglická zkratka pro American Standard Code for Information Interchange („americký standardní kód pro výměnu informací“). V podstatě jde o kódovou tabulku, která definuje znakyanglické abecedy, a jiné znaky používané v informatice. Jde o historicky nejúspěšnější znakovou sadu, z které vychází většina současných standardů pro kódování textu přinejmenším v euro-americké zóně.
Tabulka obsahuje tisknutelné znaky:písmena, číslice, jiné znaky (závorky, matematické znaky (+ - * / % atd.), interpunkční znaménka (, . : ; atd.), speciální znaky (@ $ ~ atd.)), a řídící (netisknutelné) kódy, které byly původně určeny pro řízení periferních zařízení (např. tiskárny nebo dálnopisu).
Kód ASCII je podle původní definice sedmibitový, obsahuje tedy 128 platných znaků. Pro potřeby dalších jazyků a pro rozšíření znakové sady se používají osmibitová rozšíření ASCII kódu, která obsahují dalších 128 kódů. Takto rozšířený kód je přesto příliš malý na to, aby pojmul třeba jen evropské národní abecedy. Pro potřeby jednotlivých jazyků byly vytvořeny různé kódové tabulky, význam kódů nad 127 není tedy jednoznačný. Systém kódových tabulek pro národní abecedy vytvořila například organizace ISO.
Osmibitová kódování češtiny
kódování | komentář |
kód používaný firmou Microsoft v operačních systémech Windows pro kódování středoevropských jazyků | |
standard ISO, používaný např. v operačním systému Linux | |
CP852(Latin2) | kód stanovený firmou IBM používaný např. v operačním systému DOS. Česká Windows jej dodnes využívají při zadávání speciálních znaků pomocí alt-kódů. Například když stisknete klávesu alt, vyťukáte číslo 248 a klávesu alt pustíte, objeví se na obrazovce znak pro stupeň - °. V tabulce znaků je uveden pod hexadecimálním kódem F8, což je dekadicky 248. |
jiné kódování používané v DOSu pro potřeby češtiny a slovenštiny | |
KOI8-ČS | kódování definované v rámci RVHP |
V současnosti se tato 8-bitová rozšíření ASCII postupně nahrazují kódováním Unicode.
Tabulka ASCII kódů
V první tabulce (kódy 0h až 1Fh) jsou řídící kódy, speciální netisknutelné znaky, sloužící k řízení datového přenosu, k formátování tisku, případně k jiným účelům (např. escape se používal pro sekvence sloužící ke konfiguraci tiskárny). V druhé, třetí a čtvrté tabulce jsou běžné tisknutelné znaky.
Výjimkou je znak mezera na začátku druhé tabulky (decimální kód 32, hexadecimální 20h, zkratka SP) který může být počítán jak k řídícím tak k tisknutelným znakům a řídící znak DEL (decimální kód 127, hexadecimální 7Fh) na konci poslední tabulky.
|
|
|
|
Popis speciálních a řídicích znaků
Tyto neviditelné znaky byly určeny pro řízení dálnopisu nebo tiskárny, ale v současnosti se z nich využívá jen poměrně malá část. Nejčastěji používané speciální znaky jsou:
· SPC - space, mezera, „prázdný znak“
· HT - Horizontal Tab - tabulátor
· LF - Line Feed - odřádkování
· CR - Carriage Return - návrat vozíku
Ani pro používání těchto kódů neexistuje všeobecně přijímaný standard. Například unixové operační systémy včetně Linux a Apple Mac OS X používají pro odřádkování kód LF, systémy DOS a Windowspoužívají kombinaci CR+LF, Apple systémy z období před Mac OS X používají kód CR. (viz Nový řádek)
Ostatní speciální znaky se používají například pro definici komunikačních protokolů při komunikaci mezi počítači. Zde je význam speciálních znaků podle původního standardu.
Fyzické ovládání zařízení
· BS: Backspace (návrat o 1 znak zpět)
· HT: Horizontal Tab (tabulátor)
· LF: Line Feed (posun o 1 řádek dolů)
· VT: Vertical Tab (vertikální tabulátor)
· FF: Form Feed (posun na další stránku)
· CR: Carriage Return (návrat tiskové hlavičky na začátek)
Fyzické ovládání zařízení: ostatní
· BEL: Bell - zvonek
· DC1, DC2, DC3, DC4: Device Controls - DC1 a DC3 se používají jako XON and XOFF v softwarovémhandshakingu
Logické řízení komunikace
· SOH: Start of Header - začátek hlavičky
· STX: Start of Text - začátek textu
· ETX: End of Text - konec textu
· EOT: End of Transmission - konec vysílání
· ENQ: Enquiry - dotaz (žádost o komunikaci)
· ACK: Acknowledge - potvrzení (připravenosti ke komunikaci)
· DLE: Data Link Escape - používá se pro kódování speciálních znaků
· NAK: Negative Acknowledge - zamítnutí (žádosti o komunikaci)
· SYN: Synchronous Idle
· ETB: End of Transmission Block - konec přenosového bloku
Fyzické řízení komunikace
· NUL: Null - „nic“
· DEL: Delete - smazání
· CAN: Cancel - zrušení
· EM: End of Medium - konec média
· SUB: Substitute - substituce
Oddělovače informací
· FS: File Separator - oddělovač souboru
· GS: Group Separator - oddělovač skupiny
· RS: Record Separator - oddělovač záznamu
· US: Unit Separator - oddělovač jednotek
Rozšiřování kódu
· SI: Shift In
· SO: Shift Out
· ESC: Escape
Escape sekvence
Znak ESC (escape) se používá např. pro definici tzv. escape sekvencí používaných pro rozšíření ASCII kódu pro různé účely. Jeden nebo několik znaků následujících znak ESC nejsou interpretovány jako ASCII kódy, ale mohou mít speciální význam - například mohou definovat novou pozici kurzoru na obrazovce terminálu, nebo mohou definovat velikost fontu používaného tiskárnou, přepnout tiskárnu ze znakového do grafického módu atd.
Organizace ANSI definovala sekvence určené pro ovládání znakových terminálů. Tyto sekvence zahrnují např. posun kurzoru na určitý řádek a sloupec obrazovky.
Faktickým standardem pro starší jehličkové tiskárny jsou escape sekvence používané firmou Epson.