Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl,Encyklopedický styl a Odkazy.

Audio jack

Stereo, mono

Jack je typ konektoru používaný hlavně pro přenos elektroakustického signálu. Užívá se běžně u spotřební elektroniky.

Používané velikosti:

·         6,3 mm

·         3,5 mm

·         2,5 mm

Provedení je jak monofonní, tak stereofonní. Je to nejrozšířenější konektor pro připojení přenosných sluchátek a domácích reproduktorů. Nejčastěji^[zdroj?] se lze setkat s rozměrem 3,5 mm jako koncovka sluchátek. U sluchátek má koncovka největší míře^[zdroj?] černé nebo zelené provedení, jako označení pro výstup zvukového signálu. Na mikrofonech se používá pro rozlišení růžové, nebo fialové provedení pro monofonní vstup se dvěma kontakty, a pro stereofonní vstup tří kontaktní shodné s konektory pro výstup. U tříkontaktního provedení je jedním kontaktem zem (GND) a zbylé dva jsou zvukový kanál L (Left – Levá strana) a kanál R (Right – Pravá strana). Občas se je možné se též setkat s provedením čtyřkontaktním – většinou walkmany a discmany, kde poslední kontakt slouží k ovládání přehrávače, přes prodlužovací kabel s ovladačem. Standard 2,5 mm se nemálo používá u mobilních telefonů, pro připojení náhlavní soupravy, nebo sluchátek pro mobilní rádio. Jediným známým výrobcem univerzálních sluchátek 2,5 mm je firma Panasonic a jsou kompatibilní s většinou telefonů vybavených 2,5 mm konektorem^[zdroj?]. Zapojení jiných formátů Jack lze řešit redukcemi. Rozměr 6,3 (někde uváděn jako 6,27 nebo 6,2) se používá jako výstup hudebních nástrojů. Například elektrická kytara nebo baskytara má mono výstup 6,3 stejně jako například některé mikrofony. Tento rozměr dále používají některé elektronické klávesové nástroje nebo přídavné hudební efekty. Některé starší televizory mají k dispozici 6,3 konektor jako sluchátkový výstup.

Paradoxem je, že tento typ konektoru, považovaný za moderní, je vlastně již více než sto let starý. Je totiž prakticky shodný s tzv. telefonním kolíkem, používaným v telefonních přepojovačích již kolem roku 1890. Z toho vyplývají poměrně špatné mechanické vlastnosti tohoto typu konektoru – zejména krátkodobé přerušování při pohybu s konektorem („chrastění“ ve sluchátku) a zbytečně velké rozměry. Zajímavý je i fakt, že konektory JACK prakticky vytlačily podstatně kvalitnější konektory označované DIN.