Protokol TCP/IP

Protokoly pro přenos dat popisují způsob komunikace, pravidla, kterými mi se přenos řídí. Protokoly TCP/IP nechala pro své potřeby vyvinout organicace ARPA (Advance Research Projects Agency, grantová agentura ministerstva obrany USA) v 70. letech 20. století. Počátkem 80. let ARPANET zcela přechází na tyto nové protokoly. Ptotokoly se nepodařilo začlenit do sedmi vrstvého modelu ISO/OSI.
Filosofie protokolů TCP/IP
• zajištění spolehlivosti je výhodnější požadovat až od koncových účastníků, ne od přenosové podsítě
• pro některé aplikace jsou spolehlivé služby zbytečné, jiné si ji zajišťují samy, jen některé ji požadují od nižších vrstev
• na úrovní přenosové podsítě zajišťuje maximálně rychlý a efiktivní přenos, ač nespolehlivý
• případnou spolehlivost zajišťuje až na úrovni transportní vrstvy, dává aplikacím vybrat, zda spolehlivost chtějí
• na úrovni přenosové podsítě preferuje nespojovaný přenos, na vyšších úrovních dává aplikacím vybrat
• předpokládá existenci 4 vrstev:
o aplikační
o transportní (
o síťová (IP Layer)
o síťového rozhraní (Network Interface Layer)

Vrstva síťového rozhraní
• ICP/IP ji vůbec nespecifikuje, předpokládá, že bude využito to, co existuje (Ethernet, Token Ring, …)
Síťová vrstva
• stará se o doručení datových paketů až k adresátovi
• funguje nespojovaně, tj. přenáší datagramy
• zajišťuje směrování
• je realizována protokolem IP
• snaží se překrýt různé druhy přenosových prostředků jednou pokličkou (mj. zajišťuje jednoté adresování pomocí IP adres)
Transportní vrstva
• zajišťuje komunikaci koncových účastníků
• podle potřeby mění charakter přenosu (spojovaný/nes¬pojovaný, spolehlivý/nes¬polehlivý)
• dva transportní protokoly: TCP, UDP
• UDP (User Datagram Protokol) – jednoduchá protokol (obálka) nad IP, tejně jako IP je nespojovaný, nespolehlivý
Aplikační vrstva
• podobně jako u ISO/OSI zajišťuje komunikaci koncových aplikací
• služby relační a prezentační vrstvy si aplikace zajišťují samy (je-li to třeba)