magnetická datová média využívají pro ukládání a čtení dat princip magnetu a elektrické energie (elektromagnetismus)
celé datové médium je potaženo speciální magnetickou vrstvou, nad kterou se pohybují zapisovací resp. čtecí hlavy
data se zapisují po jednotlivých bitech tak, že zapisovací hlava pomocí elektrické energie změní stav části magnetické vrstvy (jeden stav: 0, druhý stav: 1)
čtecí hlava poté zpětně dokáže zjistit stav části magnetické vrstvy (přečte 0 nebo 1)
anglické označení Hard Disc Drive (zkratka HDD),
nejpoužívanější datové médium (hlavní úložné médium v počítači),
se základní deskou je propojen pomocí kabelu s rozhraním IDE/PATA (starší typy), SATA (dnešní typy) nebo USB či eSATA (externí disky),
pevné disky se většinou nabízejí v 3,5palcové velikosti (pro stolní počítače) nebo ve 2,5palcové (pro přenosné počítače)
kapacita pevných disků se dnes pohybuje od stovek GB po jednotky TB
výhody: v současnosti nabízí největší úložnou kapacitu (řádově terabajty) za nízkou cenu (poměr cena za 1 GB dat),
nevýhody: menší přenosová rychlost, náchylné na fyzické poškození (mechanické otřesy, elektrické zkraty),
|
|
Obr. 1a: Pevný disk pro stolní počítače. |
Obr. 1b: Pevný disk pro přenosné počítače. |
pevný disk se skládá z několika částí, které jsou vzduchotěsně uzavřeny v kovovém obalu
Plotny - kovové nebo plastové kotouče potažené magnetickou vrstvou z obou stran (úložný prostor pro data).
Hlavy - čtecí nebo zapisovací hlavy, které se pohybují těsně nad plotnami (provádějí čtení nebo zápis dat).
Hnací motor - otáčí plotnami v různých rychlostech (parametr RPM, nejčastěji 5400 ot./min. nebo 7200 ot./min.).
Vystavovací mechanismus - ovládá a synchronizuje pohyb čtecích a zapisovací hlav na požadovanou pozici nad plotnami (přístupová doba, dnes do 10 ms)
Rozhraní - konektory pro připojení disku kabelem k základní desce PC (IDE, SATA, SCSI)
Obr. 2: Vnitřek pevného disku.
úložný prostor každé strany plotny je rozdělen na velké množství (až desetitisíce) soustředných kružnic, tzv. stopy,
každá stopa je dále rozdělena na velké množství menších úseků, tzv. sektorů, které mají standardní kapacitu 512 bajtů + několik bajtů na identifikační údaje o sektoru,
pokud má disk více ploten (většinou dvě až tři), sdružují se všechny stopy se stejným číslem do tzv. cylindrů,
navíc, při ukládání jednotlivých souborů dochází i k uložení informací do speciální tabulky, v jaké stopě a v jakém sektoru je soubor uložen (pro rychlejší nalezení požadovaných dat)
s nástupem optických médií resp. elektronických médií ztratila ostatní magnetická média význam, jelikož byla velmi poruchová a nenabízela dostatečnou přenosovou rychlost a kapacitu
na rozdíl od pevného disku byly nosiče s úložným prostorem fyzicky odděleny od čtecího nebo zapisovacího zařízení (tzv. mechaniky)
nejvíce se využívaly 3,5palcové diskety (FDD - Floppy Disc Drive - pružný disk), které však měly kapacitu jen 1,44 MB (starší 5,25palcové měly dokonce pouhých 720 kB)
často se používaly i ZIP diskety (nabízely kapacitu 100 MB, někdy 250 MB a 750 MB), avšak byly poměrně drahé a byly též vytlačeny optickými médii
|
|
Obr. 3: 3,5palcová disketa. |
Obr. 4: ZIP disketa |
v současné době jsou pevné disky postupně nahrazovány novými SSD disky (Solid State Drive), využívající flash paměť (vyšší přenosová rychlost dat)
u klasické pevných disků dochází postupně k nárůstu celkové kapacity a rozvoji technologií chránicí data před fyzickým poškozením
objevují se i tzv. hybridní pevné disky (SSHD) - jedná se o klasický pevný disk, který je navíc vybaven malou flash pamětí pro rychlejší start operačního systému
hybridní pevné disky však nejsou tak efektivní jako plnohodnotné SSD disky
trendem je tedy vybavovat počítače menšími SSD disky pro systémová a programová data a druhým klasickým pevným diskem s velkou kapacitou pro uživatelská data